Nicolas-Jacques Conté

Nicolas-Jacques Conté ([nikola žak kõte] 4. srpna 1755 Saint-Céneri-près-Sées — 6. prosince 1805 Paříž) byl francouzský vynálezce, který jako první obdržel patent na tužku.

Nicolas-Jacques Conté
Narození	4. srpna 1755 Saint-Céneri-près-Sées
Úmrtí	6. prosince 1805 (ve věku 50 let) Paříž
Místo pohřbení	Montparnasse
Povolání	malíř, chemik, balonář a voják
Ocenění	rytíř Řádu čestné legie
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Od dětství projevoval nadání ke kresbě a zájem o mechaniku, studoval fyziku a chemii u Jacquese Charlese. Sestrojil vodní čerpadlo, zabýval se chemickým složením barviv, při výbuchu, kterým skončil jeden z jeho experimentů, přišel o levé oko.[1] Byl nadšeným průkopníkem balonového létání, za francouzské revoluční války navrhl vojenské využití balonů jako pozorovatelen, které umožňují z výšky sledovat pohyby nepřítele, načež byl postaven do čela první vzduchoplavecké jednotky.[2]

Lazare Carnot ho pověřil úkolem najít nový materiál na psaní. V té době se psalo olůvkem nebo kousky přírodního grafitu, jehož jediné známé ložisko v anglickém Borrowdale bylo pro Francouze vzhledem k válečnému stavu mezi oběma zeměmi nedostupné. Conté zkusil smísit grafitový prášek s vlhkým jílem a výslednou hmotu opatřil tenkým dlouhým pouzdrem z cedrového dřeva. Nápad se osvědčil a přetrval bez výraznějších změn až do 21. století. V lednu 1795 byl jeho objev patentován a poté založil firmu na výrobu tužek Société Conté, která existuje dodnes (od roku 1979 jako pobočka koncernu BiC). Barevná vosková tužka, kterou používají výtvarníci, dostala podle něj název conté.[3] Jeho prvenství však bývá zpochybňováno: v té době už vyráběl ve Vídni tužky Josef Hardtmuth a zprávy o jejich používání pocházejí také z USA.[4]

Zúčastnil se Napoleonova egyptského tažení, kde osvědčil svůj všestranný technický talent, když dokázal v polních podmínkách opravovat zbraně a další nástroje potřebné pro armádu, vyráběl také podle vlastního receptu střelný prach. Jako první tehdy zaznamenal obsah Rosettské desky, když pořídil její litografický otisk.[5]