Nevzad Hanım

Narodila se 2. března 1902 jako Nimet Bargu v sídle sultánova tajemníka Hüseyina Beye ve Vişnezade v obci Beşiktaş patřící pod Istanbul. Byla členkou albánské rodiny Bargu. Její otec byl palácový zahradník Şaban Efendi Bargu a matka Hatice Hanım. Měla dvě mladší sestry, Emine Hayriye Nesrin Hanım (1905–1988) a Fatmu Tüzehra Nevzer Hanım (nar. 1906), a mladšího bratra Saliha Bey (nar. 1908).[2]

Hüseyinova manželka Eda Hanım byla sestra jejího otce. Roku 1913 na žádost Edy Hanım uvedla do harému jí a její sestru Nesrin Demsan Hanım (švagrová Mihrengiz Kadınefendi, manželky sultána Mehmeda V.) Nimet po vstupu do harému přijala jméno Nevzad.[3]

Poté byla poslána do harému Şehzade Mehmeda Ziyaeddina,[4] kde sloužila jako doprovod při studiích princezen a absolvovala stejná studia jako oni. Po nástupu Mehmeda na trůn, stala se roku 1918 kalfou a odešla do jeho paláce.[5]

Dne 1. září 1921[1][6] byla v paláci Yıldız oddána za sultána Mehmeda. V době sňatku bylo Mehmedovy 61 let a Nevzad 19 let.[5] Skutečnost že se s ní oženil, prohloubila již tak mrazivé a ne moc dobré vztahy mezi dětmi sultána Reşada a Mehmedovou vlastní rodnou.[5] Spolu neměli žádné potomky.[4]

Když byl roku 1922 sultán Mehmed sesazen, byla společně s jeho rodinou vězněna v paláci Feriye. Když v březnu 1924 odešla dynastie do exilu, Nevzda se rozhodla žít u své tety Fatmy Hanım. Na opakovanou žádost se v květnu 1924 připojila k dynastii v San Remu.[7][1][8] Zde obývali sídlo Villa Magnolia. Po několika měsících odešla do San Rema i její sestra Nesrin.

Dne 16. května 1926 byla přítomna u smrti svého manžela.[9][10] Syn sultánovy sestry Medihy Sultan Sami Bey, upozornil Nevzda na to, že mohlo dojít k vraždě sultána. Pochyboval však o tom že za jeho vraždou stojí právě Nevzad. Vyslechl ji a poté zapečetil její osobní majetek.[11] Brzy po smrti manžela odešla se svou sestrou zpět do Istanbulu.[12]

Roku 1928 se vdala za kapitána Ziya Beye Seferoğlu[7] a přijala jméno Nimet Seferoğlu. Stejného roku porodila dceru Sıdıku Selçuk a roku 1931 syna Şabana Mustafu.[13]

Roku 1937 publikovala její vzpomínky pod názvem Yıldız'dan San Remo'ya.[14] O spolehlivosti vzpomínek se vedly vážné diskuse.[15]

Zemřela 23. června 1992 ve svém sídle v Göksu a byla pohřbena na hřbitově Karacaahmet.[16]

• Řád dobročinnosti 1. třídy (4. září 1921)[17]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nevzad Hanım na anglické Wikipedii.