Privátní síť

Privátní síť je v informatice označení pro počítačovou síť, která využívá speciální privátní IP adresy podle standardů daných RFC 1918 a RFC 4193. Privátní adresy jsou běžně používány pro domácí, kancelářské a podnikové lokální sítě (LAN), kde veřejné adresy (tj. globálně směrovatelné v Internetu) nejsou žádoucí nebo nejsou dostupné. Privátní rozsahy IP adres byly definovány jako nástroj pro zpomalení vyčerpání IPv4 adres. Nyní jsou též součástí nastupující generace pro Internet Protocol verze 6 (IPv6).

Privátní adresy jsou označovány jako soukromé, protože nejsou globálně delegované, což znamená, že nejsou přiděleny žádné konkrétní organizaci a jimi adresované IP pakety nemohou být přenášeny přes veřejný Internet. Kdokoliv může používat tyto adresy bez schválení od regionálního internetového registru (RIR). Pokud takováto privátní síť potřebuje připojení k Internetu, musí používat buď překlad síťových adres (NAT), nebo proxy server.

Privátní adresy jsou často nesprávně považovány za bezpečnostní opatření, je však nutné si uvědomit, že NAT a použití privátních adres samo o sobě žádnou bezpečnost nepřináší. [1]

Privátní prostor IPv4 adres

Internet Engineering Task Force (IETF) přikázala IANA zachování následujících rozsahů IPv4 adres pro soukromé sítě (publikováno v RFC 1918):

Označení RFC 1918Rozsah IP adresPočet adres Největší CIDR blok (maska podsítě)Pro síťové rozhraní
24bitový blok 10.0.0.0 – 10.255.255.255 16 777 216 10.0.0.0/8 (255.0.0.0) 24 bitů
20bitový blok 172.16.0.0 – 172.31.255.255 1 048 576 172.16.0.0/12 (255.240.0.0) 20 bitů
16bitový blok 192.168.0.0 – 192.168.255.255 65 536 192.168.0.0/16 (255.255.0.0) 16 bitů

Privátní prostor IPv6 adres

Koncept soukromých sítí a rezervací určitých adres je přenesen i do další generace IP, IPv6. IANA rezervovala adresový blok fc00::/7 (RFC 4193). Tyto adresy se nazývají unikátní lokální adresy (ULA). Jsou definované jako unicastové a obsahují 40bitové náhodné číslo ve směrovacím prefixu (předchází kolizím, když jsou dvě soukromé sítě propojené).

Další typ soukromých sítí používá lokální linkový adresní rozsah popsaný v RFC 5735 a RFC 3927. Užitečnost těchto adres je v autokonfiguraci pomocí síťových zařízení, když není dostupné DHCP a manuální konfigurace není potřebná.

V IPv4 je k tomuto účelu vyhrazen blok 169.254.0.0/16. Pokud síťové rozhraní na síti Ethernet nemůže obdržet síťovou adresu pomocí DHCP, může mu být náhodně přidělena adresa od 169.254.1.0 do 169.254.254.255. Prvních 256 a posledních 256 adres z bloku 169.254/16 je vyhrazeno pro budoucí použití a nesmějí být použity[2].

V IPv6 je vyhrazen blok fe80::/10[3]. Síťová část lokální adresy se skládá z prefixu o délce 10 bitů následovaného identifikátorem podsítě o délce 54 bitů, který je nulový. Zbylých 64 bitů reprezentuje identifikátor rozhraní[4].

Misrouting

Občas se stává, že pakety pocházející ze soukromého adresního prostoru projdou do Internetu. Soukromé sítě často nemají řádně nakonfigurované DNS pro vnitřní adresy, proto pokusy o určení jejich doménového jména způsobuje zbytečný síťový provoz.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Private network na anglické Wikipedii.

  1. Proč není NAT totéž co firewall: http://www.root.cz/clanky/proc-neni-nat-totez-co-firewall/
  2. RFC 3927 kapitola 2.1
  3. RFC 4291 kapitola 2.4
  4. RFC 4291 kapitola 2.5.6
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.