Neuromodulace

Neuromodulace je fyziologický proces, při kterém daný neuron používá jednu nebo více chemických látek na regulaci různých populací neuronů. Naproti tomu synaptický přenos je takový přenos, v němž axonálních terminál vylučuje neurotransmitery k cíli, k  rychle působícím receptorům jednoho konkrétního neuronu. Neuromodulátory jsou neurotransmitery, které difundují přes nervové tkáně, ovlivňují pomalu působící receptory mnoha neuronů. Hlavními neuromodulátory CNS jsou dopamin, serotonin, acetylcholin, histamin, a noradrenalin. Neuromodulátory mají modulační účinky na cílové oblasti, jako jsou snížení vzruchu, zvýšiení rychlosti tvorby vzruchu , vyostření průběhu vzurchu ,[1] [2]

Neuromodulator může být koncipován jako neurotransmiter, který se znovu nevstřebává do presynaptického neuronu nebo rozpadá na metabolity. Neuromodulátory se vyskytují v mozkomíšním moku a ovlivňují činnost několik dalších neuronů v mozku. Z tohoto důvodu, některé neurotransmitery jsou také považovány za neuromodulátory,např. serotonin a acetylcholin.[3]

Neuromodulace kontrastuje  s rychlým synaptickým přenosem. V obou případech mediátor  působí na místní postsynaptické receptory, ale v neuromodulaci jde obvykle o  receptory spřažené s G proteinem , zatímco v klasickém chemickem přenosu nervových vzruchů jsou zúčastněny ligandem řízené iontové kanály. Neurotransmise zahrnuje metabotropní receptory , často také zahrnuje napětí-řízené iotnové kanály a je poměrně pomalá. Naopak, přenos nervových vzruchů, která zahrnuje výhradně ligandem řízené iontové kanály, je mnohem rychlejší.