Nerošovský mlýn

Mlýn je datován do 14. století, kdy tvořil součást tvrze a poplužního dvora rodu Harrachů. Od nich jej koupil Jan Hoffman, poté byl odprodán Václavu Včelišovi z Bříšťan. Roku 1875 se mlýn dostal do majetku rodiny Šulců ze Suché, v jejichž vlastnictví je stále.[1]

Přízemní roubený mlýn je krytý šindelem. Osaměle stojící budova se zvýšeným podkrovím má v obytné části roubení místy nahrazeno novodobou vyzdívkou. Valbová střecha má větší přesah do stran a je krytá raženými taškami. Na jižní straně přiléhá zděný hospodářský přístavek s pultovou střechou. Vybavení mlýnice se dochovalo.[2]

Jižně od budovy mlýna stojí stodola a chlév, který je postaven z hrubě tesaných kvádrů a sušených cihel. Pod jeho stropem ze 40. let 20. století se dochovaly hrubě tesané čtvrtkruhové konzolky, na kterých byly trámy předešlého stropu. Krov je novodobý, se třemi vaznicemi na sloupcích s pásky.[2]

Voda na vodní kolo vedla náhonem z malého rybníka.[1] Příjezdová cesta od severu k jihu vede kolem bývalého náhonu, který těsně před mlýnem ústil do rybníka (vyschlý). Z něj byla vedena voda shora na kolo, umístěné při západní fasádě mlýna. Odpadní koryto vedlo dál ve směru sever–jih a ústilo zpět do potoka. Přepad z rybníka byl při odstranění kola vybetonován, západně od něho jsou zbytky zděné nádrže z pískovcových kvádrů.[2] Náhon byl v 50. letech 20. století zasypán.[1]

Mlýn byl poháněn kolem na vrchní vodu (spád 2,85 m, výkon 4,58 HP). Ve 40. letech 20. století byl přebudován na Francisovu turbínu (Francisova kolenová turbína firmy Prokop) a mlel krátce asi 10 let. Poté byl provoz zastaven.[1]