Neošamanismus
Neošamanismus nebo neo-šamanismus je název pro novou formu šamanismu nebo obnovení některé ze zaniklých šamanistických tradic. Nejedná se v pravém smyslu o náboženství ale o techniku spirituální praxe.[1] Neošamanismus bývá často spojován s hnutím New Age, s nímž často sdílí víru že žijeme v období transformace jedince i společnosti, které má právě spirituální praxe napomáhat. Obě hnutí spojuje také ekologický aktivismus, důraz na léčitelství a alternativní psychoterapii. Kvůli své snaze o návrat k archaické spiritualitě bývá také řazen k novopohanství.
Rozdíly oproti šamanismu
Od tradičního šamanismu se neošamanismus liší několika prvky jako jsou tyto:
- Důraz na individuální rozvoj namísto služby komunitě
- Přístupnost šamanské zkušenosti všem, nikoliv pouze vyvoleným duchy
- Duchové jsou zpravidla chápáni jako dobrotiví, namísto toho aby měli širokou škálu chování
- Výcvik probíhá na seminářích, usnadnit jej má i četba knih a poslech reprodukovaného šamanského bubnování, namísto tradičního výcviku
Historie
Zájem o šamanismus a jeho techniky se objevil od 60. let především v USA pod vlivem anglického překladu knihy Mircea Eliadeho Šamanismus a nejstarší techniky extáze, která vyvolala ohlas jak u odborníků tak u dobové kontrakultury, mimo jiné na psychedelické hnutí
Mezi nejrozšířenější neošamanistické směry patří:
- Core shamanism (jádrový šamanismus) Michaela Harnera předstovaný Nadací pro šamanská studia
- Učení Carlose Castanedy spojené s technikou tensegrita
- Psychedelický šamanismus spojený především s jménem Terence McKenny
- Technošamanismus zahrnující širokou škálu fenoménů jako urban šamanismus - šamanskou praxi ve městě, digitální šamanismus – šamanskou praxi s informačními technologiemi a religiózní prvky moderní taneční hudby, především rave a psytrance. Tento směr stojí na okraji neošamanismu a často také zahrnuje užívání psychedelik.[1]
Kritika
Neošamanismus bývá kritizován pro neslučitelnost svých hodnot s tradičními šamanskými společnostmi a také jako kulturní krádež, při které jsou tradiční znalosti a techniky domorodých národů volně šířeny a často také komercializovány.[2] Další otázkou je zda člověk žijící běžným západním stylem věnující se spirituálnu ve svém volném čase může prožít šamanskou zkušenost jako šaman v tradiční společnosti věnující se primárně své praxi.[3]
Neošamanismus v České republice
Mezi nejznámější české neošamany patří Ivo Musil cvičící jádrový šamanismus nebo kontroverzní Petr Chobot, při jednom z jehož seminářů podal účastníkům jako entheogen prudký jed, čímž je uvedl do ohrožení života.[1] Na český neošamanismus má také vliv slovenská pobočka Nadace pro šamanská studia a zahraniční šamani jako Američan Donald Mantoya vystupující pod jménem Emahó.
Odkazy
Reference
- http://www.htf.cuni.cz/HTF-80-version1-NovopohanstviProTeologickouRevui.doc
- BOWIE, Fiona. Antropologie náboženství. Praha: Portál, 2008. 336 s. ISBN 978-80-7367-378-9. Kapitola 8, s. 200.
- Archivovaná kopie. www.dingir.cz [online]. [cit. 2010-07-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-30.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Neošamanismus na Wikimedia Commons
- http://www.dingir.cz/Dingir408.shtml%5B%5D Číslo religionistického časopisu Dingir věnované šamanismu a neošamanismu
- https://web.archive.org/web/20090529000002/http://www.lidovky.cz/uhod-do-bubnu-0c5-/ln_noviny.asp?c=A080112_000094_ln_noviny_sko&klic=223371&mes=080112_0 Článek o neošamanismu v Lidových novinách
- http://www.sedmagenerace.cz/novosamanismus-po-cesku Článek v časopise Sedmá generace, jenž vychází z diplomové práce o novošamanismu