Nedestruktivní archeologie

Nedestruktivní archeologie je souborem technik, metod a teorií, zaměřených na vyhledávání a vyhodnocení archeologických pramenů bez provedení destruktivního zásahu do terénu. Hlavním cílem nedestruktivních terénních postupů je vyhledat stopy minulých sídelních aktivit, klasifikovat je a vymezit v prostoru.

Touto metodou je možné získávat relativně vyvážené informace o větších prostorových celcích pramenů, které můžeme prozkoumat archeologickými výkopy: je tedy základním zdrojem dat pro sídelní a krajinnou (prostorovou) archeologii. Pomocí těchto nedestruktivních postupů lze v příznivých podmínkách získat velmi podrobný obraz podpovrchových archeologických situací.[1]

Žádný z postupů výrazněji nenaruší archeologické prameny, proto mohou být zkoumány opakovaně. K těmto postupům počítáme i ty, které do archeologického pramene zasahují jen v přijatelně malé míře (vrty, povrchový sběr, mikrosondáž, vzorkovací sondáž).

Dříve byly nedestruktivní metody archeologie určeny pouze k vyhledávání archeologických pramenů, dnes už jsou používány také k jejich výzkumu. To znamená, že už nejsou počítány pouze mezi "pomocné" metody, ale jsou rovnocenné s metodami destruktivními.[2]

Nedestruktivní archeologie se dá využít v místech, kde není možné z jakýchkoli důvodů provést narušení povrchu, například v zastavěných oblastech. Její pomocí je možné provádět mapování rozsáhlých oblastí, což běžné archeologické metody (především vykopávky) nemohou. Na jeho základě se provádějí analýzy pravěkého a středověkého osídlení daných regionů a hledají se souvislosti mezi jejich jednotlivými prvky, například zemědělskými osadami a lokálními centry obchodu.[3] resp.[4]

Nedestruktivní archeologické metody lze rozdělit do čtyř hlavních skupin:

  • Dálkový průzkum
  • Aplikace přírodovědných metod
  • Povrchový průzkum
  • Omezený zásah pod povrch terénu

Dálkový průzkum
Porovnání družicového snímku v nepravých barvách a leteckého snímku z téhož místa

Analýza družicových snímků

Družicová archeologie se tradičně zaměřuje na krajinu, kde je malé množství vegetace, protože tam lze dobře studovat pozůstatky zaniklých památek prostřednictvím vegetačních,

půdních a stínových příznaků. Tyto data jsou vhodným zdrojem informací získaných z vertikálního snímání velkých ploch zemského povrchu. Sběr dat lze uskutečnit i v oblastech nepřístupných pro klasický letecký průzkum.[5]

Letecký snímek s patrnými porostovými příznaky v místě příkopů

Analýza kolmých leteckých snímků

Pomocí leteckého snímkování jsou identifikovány archeologické objekty na základě stínových, půdních a vegetačních příznaků. Letecká archeologie se také zabývá analýzou snímků, které nebyly pořízeny pro archeologické účely.[6]

Prospekce z nízko letícího letounu

Pomocí této metody se identifikují antropogenní (člověkem vytvořené) útvary.

Aplikace přírodovědných metod
Výsledek použití geofyzikálního měření

Geofyzikální měření
Geochemická analýza půdy

Použití geofyzikálních metod pomáhá upřesnit poznání o geologické stavbě, o geologických strukturách, o skladbě prostředí a jeho rozložení podle měnících se fyzikálních vlastností. Tím pomáhá zdokonalit znalosti o zkoumaném prostředí, které jsou většinou založeny na bodových informacích, jako jsou vrty, výkopy, sondy.[7]

Geochemická analýza

Lidská aktivita může zanechat v půdě zřetelné chemické znaky a pozůstatky. Proto můžeme pomocí půdních analýz zjistit důležité informace o aktivitě uvnitř archeologických lokalit i v případě, že se nedochovaly žádné artefakty.[8]

Povrchový průzkum
Antropogenní tvary – vlevo podúrovňový, vpravo nadúrovňový

Výzkum antropogenních tvarů reliéfu

Vyhledávání, zaměřování, třídění a interpretace tvarů reliéfu, které jsou pozůstatkem někdejší lidské činnosti. Takový postup může v konkrétních situacích souviset i s rozpoznáváním některých dalších vlastností povrchu terénu, např. barevných efektů nebo přítomnosti botanických druhů, indikujících lidskou činnost.

Geobotanická indikace - mapování podle převládajícího podloží

Geobotanická indikace

Využití v archeologii je pouze okrajové a většinou se používá v kombinaci s jinými metodami. Využívají se při ní živé rostliny, které zprostředkovaně odrážejí archeologickou historii daného místa. Důležité je, aby archeologická struktura zasahovala co nejblíže k povrchu.

Povrchový sběr

Slouží buď k objevení a základnímu vymezení sídelních komponent, nebo ke zmapování archeologického potenciálu určité oblasti. Je určena pro výzkum rozsáhlých terénních celků.[9]

Omezený zásah pod povrch terénu
Vrt při vyhledávání vrstev

Vyhledávání vrstev

Zásah do archeologického pramene jen v malé přijatelné míře. Jde například o vrty, vpichy a mikrosondáž.

Vzorkování vrstev

Primárním účelem je získat soubor artefaktů z vrstev těsně pod povrchem terénu. Lze také získat i informace o stratigrafii.

Detektory kovů

Vyhledávání objektů

Patří sem například rýhování, které je spíše destruktivním postupem, pokud však probíhá při dodržení určitého postupu, dá se považovat za postup nedestruktivní.

Detektory kovů

Při archeologickém výzkumu jejich užití indikuje přítomnost kovů v odkrývaném místě, například kovový inventář v hrobové jámě.[10]

Odkazy

Reference
  1. KUNA, M. Nedestruktivní archeologie. Praha: [s.n.], 2004. S. 5–6.
  2. KUNA, M. Nedestruktivní archeologie. Praha: [s.n.], 2004. S. 7.
  3. MATYÁŠ, Josef. Archeolog bez lopaty a krumpáče. Lidové noviny. 31. května 2008, s. 26.
  4. MATYÁŠ, Josef. Archeolog bez lopaty a krumpáče [online]. lidovky.cz, 31. května 2008. Dostupné online. (česky)[nedostupný zdroj]
  5. KUNA, M. Nedestruktivní archeologie. Praha: [s.n.], 2004. S. 45.
  6. KUNA, M. Nedestruktivní archeologie. Praha: [s.n.], 2004. S. 24.
  7. KUNA, M. Nedestruktivní archeologie. Praha: [s.n.], 2004. S. 47.
  8. Archeologie a geofyzika | Archeologie na dosah. www.archeologienadosah.cz [online]. [cit. 2018-11-21]. Dostupné online. (česky)
  9. KUNA, M. Nedestruktivní archeologie. Praha: [s.n.], 2004. S. 162–167.
  10. KUNA, M. Nedestruktivní archeologie. Praha: [s.n.], 2004. S. 62–63.

Literatura
  • KUNA, Martin. Nedestruktivní archeologie. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1216-8.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.