Neapolský dóm

Stavbu současné katedrály zahájil král Karel I. z Anjou. Stavba pokračovala za vlády jeho nástupce Karla II. (1285 - 1309) a byla dokončena na počátku 14. století pod Robertem z Anjou. Stojí na základech dvou antických křesťanských bazilik, jejichž stopy jsou stále jasně vidět. Během vykopávek zde byly nalezeny řecké a římské artefakty.

Ke katedrále přiléhá arcibiskupský palác.

Hlavní atrakcí interiéru je Královská kaple pokladu sv. Januaria vyzdobená freskami od Domenichina a Giovanniho Lanfranca, oltářními obrazy od Domenichina, Massima Stanzioneho a Jusepa Ribery, bohatým hlavním oltářem Francesca Solimeny, bronzovým zábradlím Cosima Fanzagy a dalšími uměleckými díly včetně relikviáře od francouzských mistrů ze 14. století.

K dalším uměleckým dílům patří Nanebevzetí Pietra Perugina, plátna Lucy Giordana a starokřesťanské křtitelnice s mozaikami ze 4. století. Hlavní loď byla restaurována v 18. století a zdobí ji barokní reliéf Pietra Bracciho. Minutolova kaple, kde je pohřben kardinál Enrico Capece Minutolo a kterou zmínil Boccaccio v Dekameronu, má fresky ze 14. století.

Krypta je od Lombarďana Tommasa Malvita. Fasáda byla přepracována Enricem Alvinem v pozdním 19. století, ten však zachoval portál z 15. století včetně některých soch Tina da Camaina.

V kostele se nachází ampule s krví sv. Januaria. Tento ostatek bývá vystaven třikrát ročně, první sobotu v květnu, 19. září a 16. prosince, přičemž vysušená krev obvykle zkapalňuje. Pokud nedojde ke zkapalnění krve, pak podle legendy Neapol postihne katastrofa.