Železniční nehoda v Eschede

Vysokorychlostní vlak InterCityExpress 884 Wilhelm Conrad Röntgen jel z Mnichova do Hamburku. Po zastávce v Hannoveru v 10:30 pokračoval dál na sever. V 10:59 praskla šest kilometrů jižně od Eschede důsledkem únavy materiálu obruč kola na třetí nápravě prvního vloženého vozu, tj. vozu následujícího za lokomotivou (za hnacím hlavovým vozem). Obruč spadla z kola a narovnaná prorazila podlahu vozu, kde zůstala zaklíněná.

Během následujících minut proběhl řetězec událostí, jejichž složení trvalo vyšetřovatelům měsíce. Obruče v podlaze si všiml jeden z pasažérů. Místo, aby okamžitě zastavil vlak pomocí záchranné brzdy, šel informovat průvodčího. Průvodčí, který si právě také všiml vibrací vlaku, se šel na kus kovu, o kterém mu cestující pověděl, podívat. Nedošel k němu, neboť vlak dorazil k místu neštěstí.

Když vlak projížděl přes první ze dvou výhybek (výhybky č. 2 a 3) ve druhé koleji jižního zhlaví stanice Eschede, zaklíněná obruč kola narazila na její přídržnici, která se odtrhla od pražců a také prorazila podlahu vozu, kde zůstala zaklíněná. Přitom vůz nadzdvihla a ten následně vykolejil. (Nedošlo tedy k odlomení jazyka výhybky č. 2, jak bývá někdy mylně uváděno. Pozn.: Výhybka č. 2 byla pojížděna po hrotu, a tak zaklíněná obruč mohla s jazykem pohnout v horizontálním směru nebo jazyk deformovat, ale těžko ho mohla vrhnout vstříc podlaze vozu tak, aby došlo k jejímu proražení.) Jedno z vykolejených kol zadního podvozku prvního vloženého vozu narazilo na odlehlý jazyk následující výhybky pojížděné proti hrotu (výhybka č. 3), a to s takovým silovým účinkem, že došlo k jejímu přestavení pod jedoucím vlakem do opačné polohy ve směru na "boční", tzv. předjízdnou, kolej č. 4. Vlivem změny polohy výhybky č. 3 došlo k vykolejení následujících vozů, přičemž zadní podvozek třetího vloženého vozu po vykolejení stržený odbočnou větví výhybky č. 3 vybočil prudce vpravo, čímž došlo k roztržení vlaku (čtvrtý vůz se odpojil od třetího). Třetí vůz se následně částečně vzpříčil a jeho vybočená zadní část narazila bezprostředně za zhlavím vpravo od kolejí (ve směru jízdy) do pilíře dvousettunového silničního mostu silnice K20 a strhla ho. Tři zaměstnanci Německých drah pracující nedaleko mostu byli okamžitě zabiti vzpříčeným vozem. Přetržení vlaku zaktivovalo samočinnou brzdu a první dva vložené vozy téměř nepoškozené spolu s třetím s těžce poškozenou zadní částí zůstaly vykolejené stát v prostoru staničních kolejí železniční stanice Eschede. Hnací vůz projel sám okolo nástupiště a skrze druhé (severní) zhlaví a zastavil až za ním (ale stále formálně ve stanici vymezené návěstidly).

Čtvrtý vložený vůz, rovněž vykolejený na výhybce č. 3, projel pod mostem nedotčený, nicméně za mostem sjel z trati doprava mimo kolejiště a překlopil se na bok. Pátý vůz stihl pod padajícím mostem projet svou přední částí, zadní část však již byla úplně zničena. Šestý vložený vůz byl pak padajícím mostem zcela rozdrcen.

Zbývající vozy se naskládaly před spadlým mostem jako skládací metr, jelikož most úplně zatarasil cestu. Všechny vozy číslo 7, 9 (služební vůz), 10 (jídelní vůz), tři vozy první třídy s čísly 11, 12 a 14 a zadní hnací vůz vykolejily, vzpříčily se a postupně do sebe narazily (čísla vozů 8 a 13 nebyla v soupravách vysokorychlostních jednotek ICE1 použita). Ve vraku vlaku byl také nalezen automobil. Patřil třem zabitým železničním technikům a zřejmě stál před neštěstím na mostě. Krátce po neštěstí se šířily zprávy, že právě tento automobil, spadlý z mostu byl příčinou neštěstí.

Strojvedoucí si ztráty většiny vlaku nevšiml. Zaúčinkování samočinné brzdy a pohaslé kontrolky si vysvětloval jako poruchu v elektrickém systému vlaku. Když ji standardním postupem v lokomotivě prověřoval, výpravčí ho informoval o situaci: „Projel jsi sám! Vykolejil jsi!“ Strojvedoucí se zhroutil a několik hodin nebyl schopný opustit kabinu.

Nehoda způsobila hluk, který svědci popisovali jako „zarážející“, „strašně ostrý“ a „jako když spadne letadlo“. Lidé bydlící nedaleko, upozorněni hlukem, přiběhli na místo neštěstí jako první. V 11:02 h. vyhlásila místní policie stav nouze, o pět minut později, když bylo jasné, jak velké neštěstí se stalo, byl stav změněn na mimořádný stav nouze. Ve 12:30 h. správní úřad okresu vyhlásil stav katastrofy. Zasahovalo více než tisíc záchranářů z pohotovostí, hasičů, policie a armády z celého regionu. Své služby poskytlo i 37 lékařů z pohotovostí, kteří se právě účastnili konference v Hannoveru.

Zatímco pasažéři na začátku vlaku i strojvedoucí nehodu přežili, lidé v zadních vagonech neměli při nehodě ve 200 km/h téměř žádnou šanci. Spolu se třemi techniky pracujícími nedaleko mostu zahynulo 101 lidí. Vlak ICE 787 Werdenfelser Land projel pod mostem v opačném směru jen dvě minuty před neštěstím. Podle záznamu ve stanici Eschede jel o minutu napřed oproti jízdnímu řádu. ICE „Wilhelm Conrad Röntgen“ měl naopak minutu zpoždění. Kdyby jely oba vlaky přesně podle jízdního řádu, mohlo být neštěstí ještě větší.

Havárie se stala námětem několika dokumentárních zpracování, například německého dokumentu Eschede - Die Todesfahrt a jednoho dílu seriálu Vteřiny před katastrofou.