Nanebevstoupení Páně
Nanebevstoupení Páně (latinsky Ascensio Domini) je křesťanské učení o události, kdy se Ježíš Kristus po svém zmrtvýchvstání naposledy zjevil apoštolům a v oblaku se vznesl do nebe. Podle Skutků apoštolů Sk 1, 9 – 1, 12 (Kral, ČEP) k události došlo na hoře Olivetské a Ježíš byl před zraky apoštolů vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel. Ježíš vzhledem ke své božské podstatě na nebe vstoupil sám, na rozdíl od nanebevzetí Panny Marie, Marie je vzata do nebe, což ve výtvarném umění bývá znázorněno nesením anděly. V křesťanském kalendáři se událost připomíná svátkem Nanebevstoupení Páně.
Ve výtvarném umění je nanebevstoupení oblíbeným námětem, zejména na chrámových klenbách a (v tympanonu) v západním průčelí nad vchodem do kostela. V románském, gotickém i renesančním pojetí často bývá Kristus orámován anděly nesenou mandorlou (svatozáří mandlového tvaru). Objevuje se též typ s Kristem mizejícím v oblaku, kdy už jsou vidět jen jeho nohy. V baroku stále oblíbený motiv je již zobrazován vždy bez mandorly. Na spodním okraji výjevu bývají znázorněni užasle hledící apoštolové, Panna Marie (symbol církve, kterou Kristus zanechal na zemi) a další symbolické postavy.
