Nadine Gordimerová

Nadine Gordimerová se narodila 20. listopadu 1923 ve Springs v Jihoafrické republice zámožným manželům Isidoroviva Hannah Gordimerovým. (1) Její otec byl židovský klenotník pocházející z Litvy a její matka byla britského původu. Ve svém rodném městě Gordimerová navštěvovala klášterní školu. Poté nastoupila na Witwaterstrandskou univerzitu, kterou ovšem po roce opustila, aby se mohla plně věnovat psaní. Roku 1948 se odstěhovala do Johannesburgu, kde strávila většinu života. Rok po svém přestěhování se vdala za G. Gavrana, toto manželství, ze kterého vzešla dcera Oriane, ovšem po třech letech skončilo rozvodem.  Roku 1954 se Gordimerová vdala podruhé. Tentokrát za židovského uprchlíka a obchodníka s uměním, Reinholda Cassirera. (1) S Cassirerem má dalšího syna, Huga Cassirera, který pracuje jako filmař a spolupracoval se svou matkou na alespoň dvou dokumentech. (2)

Ke psaní se Gordimerová dostala již ve svých devíti letech, svou první krátkou povídku přitom vydala ve svých patnácti v liberálním Johannesburském magazínu Forum. Její první knižní série Face to face pak vyšla opět v Johannesburgu, a to roku 1954. Úspěch sklidila například za svou první knižní novelu The Lying Days, vydanou roku 1953, zakládající se na jejích vlastních zkušenostech.  Hlavní hrdinka se zde musí vyrovnávat s pocity viny a zodpovědnosti za rasovou nenávist, které se stala svědkem. Další z jejích knih, The Conservationist'', dostala ocenění knižní cena roku. Za zmínku stojí také její knihy Burger’s Daughter, která byla napsána v souvislosti se Sowetským povstáním, a která byla tehdejším apartheidským režimem zakázána, nebo krátké sbírky povídek A soldier‘s embrace, Something Out There či Jump and Other Stories, které vyšly v letech 1980-1991. (1)

Ústředním motivem se Gordimerové stala všudypřítomná témata mezirasových vztahů, rasové konflikty či bolest a utrpení způsobené nespravedlivými zákony apartheidského režimu, který v Jihoafrické republice vládl. (2) Zřejmě proto, že byla Gordimerová již od malička svědkem útlaku, kterému čelili afričtí obyvatelé ze strany bílé minority, a rasové nenávisti, která v zemi vládla, rozhodla proti uvedené nespravedlnosti bojovat alespoň psaním. (1) Tento boj nabral na intenzitě, když byla uvězněna její nejlepší přítelkyně Bettie du Toit a poté, co roku 1960 došlo k Sharpevilleskému masakru. Po těchto událostech se připojila k anti-apartheidskému hnutí a stala se politickou aktivistkou a blízkou přítelkyní Nelsona Mandely. (2) Přestože útlak ze strany apartheidského režimu jistě sehrál v životě Gordimerové velkou roli a významně ji ovlivnil, dá se předpokládat, že prvotní impuls k politickému aktivismu jí dala již její matka Hannah, která byla sama zapálenou aktivistkou bojující proti chudobě a diskriminaci a útlaku, kterému čelili černí obyvatelé Jihoafrické republiky. Významnou roli v jejím životě odehrála také další žena, a to její nakladatelka Lulu Friedman, v jejímž domě se Gordimerová scházela s dalšími antiapartheidskými spisovateli. (2) Mnoho jejích knih, včetně zmíněné knihy Burger’s Daughter, bylo režimem zakázáno. Dostalo se jim však podstatné popularity v okolním světě. Roku 1991 obdržela Nobelovu cenu za literaturu. Byla přitom první ženou po 25 letech a první jihoafrickou spisovatelkou vůbec, které se tohoto prestižního ocenění dostalo. Kromě toho také obdržela 4x CNA Cenu za literaturu, naposledy pak roku 1991. (1)

Sharpevillský masakr a zatčení Bettie du Toit vedly Nadine Gordimerovou k aktivnímu připojení se k anti-apartheidskému hnutí. Nejlepší přítelkyně Bettie du Toit byla uvězněna během stávky pracovníků jedné textilní továrny, kde pracovala, spolu s dalšími třemi ženami. Byla obviněna za to, že je komunistka a patří k Hugenotům. (4) Po návštěvě Bettie ve vězení se Gordimerová zhrozila. a jak sama říká, díky Bettie se jí dostalo politického vzdělání. Ve svém interview také upozorňuje na to, že ji dokonce nechtěli za přítelkyní pustit na návštěvu, a tak musela zalhat, že je její sestra. Což jí však nechtěla stráž věřit, vzhledem k tomu, že měla jiné jméno. Ona však uvedla, že je to samozřejmé, jelikož je vdaná. A tato věc také Nadine a Bettie spojovala - rozvedené manželství. (5)

Velmi rychle se stala významným článkem Jihoafrické politiky. Její vztah s Nelsonem Mandelou byl tak silný, že když byl propuštěn v roce 1986 z vězení, byla Gordimerová první, se kterou se chtěl setkat.(6) Ve svých dílech se snažila upozornit na pasivitu a slepost k odporu a boji, který v zemi probíhal. Upozorňovala na zakázaná přátelství, censuru a undergroundové sítě, které se během apartheidu v Jihoafrické republice tvořily. Psala tedy, jako kdyby žádná cenzura neexistovala a snažila se znázorňovat všechny alarmující příběhy nejen o nadvládě "bílých nad černými". Také za to byla censurou potrestána. Jelikož rasová témata, ale také genderová, byla jejím hlavním objektem. (6)

Jako důkaz, že si za svými názory stojí, dokázala, když v roce 1998 odmítla Orange Prize, jež je udělována ženám za literaturu. Toto ocenění dle svých slov neuznává, jelikož je udělováno pouze ženám.

Nadine Gordimerová se také připojila k boji s virem HIV/AIDS. Společně s dalšími dvaceti významnými celosvětovými autory sepsala knížku krátkých povídek Telling Tales, která byla vydána se všemi právy pro nadaci Treatment Action Campain, jež se snaží o zapojení se vlády do boje proti tomuto viru a jeho prevenci. Ač sama spisovatelka prohlásila, že publikace Telling Tales má přispět svými příběhy plnými života na podporu lidí trpícími HIV nebo AIDS a nemá s jejím politickým aktivismem nic společného, vzkázala tím také prezidentovi Thabo Mbekimu svoji vlnu kritiky za to, že se k pandemii, která byla vyhlášena roku 2004, odvrátil zády. (7)               

Gordimerová publikovala od svých 15 let. Mezi její tvorbu patří krátké příběhy a novely, ve kterých ústřední téma tvoří apartheid, díky čemuž byla některé z jejich děl v Jihoafrické republice na čas zakázána. Otevřeně píše o největších sociálních, morálních a politických problémech, za což byla v roku 1991 oceněna Nobelovou cenou za literaturu. Dotýká se extrémně složitých mezilidských vztahů ve stínu rasismu a útlaku žen, rozvrácené politické situace a aktuálního dění v její rodné zemi. (8)

V jejích novelách vyniká pozoruhodná schopnost vnořit se do nejintimnějších hlubin mezilidských vztahů. Právě v jejích krátkých příbězích, obzvlášť v těch s ústředním politickým tématem, Gordimer intenzivně proniká do rolí manželek, manželů, dětí a milenců a umísťuje do jejich příběhů touhu a zklamání. (9)

• Face to Face: Short Stories, Silver Leaf Books (South Africa) (1949)
• The Soft Voices of the Serpent (1952)
• The Lying Days (1953)
• The Soft Voice of the Serpent and Other Stories (1953)
• Six Feet of the Country (1956)
• A World of Strangers (1958)
• Friday’s Footprint and Other Stories (1960)
• Occasion for Loving (1963)
• Not for Publication (1965)
• The Late Bourgeois World (1966)
• South African Writing Today (1967)

• Penguin Modern Stories, contributor, Penguin (1970)
• A Guest of Honour (1971)
• African Literature: The Lectures Given on This Theme at the University of Cape Town's Public Summer School, February 1972, University of Cape Town (South Africa) (1972)
• Livingstone’s Companions (1972)
• On the Mines, with David Goldblatt, C. Struik (South Africa) (1973)
• The Black Interpreters: Notes on African Writing (1973)
• The Conservationist (1974)
• Selected Stories, reissued as "No Place Like: Selected Stories" (1975)
• Some Monday for Sure, Cape (1975)
• Burger’s Daughter (1979)
• A Soldier’s Embrace (1980)
• What Happened to Burger's Daughter Or How South African Censorship Works (1980)
• July’s People (1981)
• Something Out There (1984)
• The Tanner Lectures on Human Values (1985)
• A Correspondence Course and Other Stories (1986)
• Lifetimes: Under Apartheid, with David Goldblatt (1986)
• Reflections of South Africa: Short Stories (1986)
• A Sport of Nature (1987)
• The Essential Gesture: Writing, Politics and Places (essays, 1988)
• My Son’s Story (1990)
• Crimes of Conscience (1991)
• Jump and Other Stories (1991)
• Three in a Bed: Fiction, Morals and Politics (1991)
• Why Haven’t You Written. Selected Stories 1950-1972 (1992)
• None to Accompany Me (1994)
• Writing and Being (essays, 1995)
• Harald, Claudia and Their Son Duncan, Bloomsbury Birthday Quid (1996)
• The House Gun (1998)
• Living in Hope and History: Notes On Our Century (1999)
• The Pickup (2001), česky Poutníci, přel. Petr Mikeš, Odeon 2004
• Loot and Other Stories (2003)
• Telling Tales (2004)
• Get a Life (2005), česky Začni žít, přel. Zuzana Mayerová, Mladá fronta 2009
• Beethoven Was One-Sixteenth Black (2007)
• The Image and the Word (2010)