Naděje (rybník)

Rybník, jehož západní hráz kopíruje ve vzdálenosti několika desítek metrů tok Lužnice, založil Jakub Krčín v letech 1577–1579; ve stejné době založil Krčín i rybník Skutek na východ od Naděje (hráz, která tehdy oba rybníky oddělovala, je dnes osou celé Nadějské soustavy) a o něco jižněji rozšířil starší rybník Klec (Flukhaus) o nový nazvaný Potěšil. Všechny tyto rybníky jsou zachyceny např. na mapě třeboňského panství z roku 1684, vystavené v třeboňském zámku.[2] Původně byly naháněny stokou zvanou Potěšilka, která byla vedena z řeky Lužnice. Po vybudování rybníka Rožmberka (v letech 1584 až 1590) byla stoka vyvedena z něj vedlejší výpustí, zvanou rovněž Potěšilka.

Rybníky Naděje i Skutek byly po roce 1826 vysušovány a na pozemcích se dělaly neúspěšné pokusy o jiné hospodářské využití (louky, pastviny). V roce 1871 byly obnoveny a zásluhou rybníkáře Josefa Šusty byly upraveny. Původní rybník Naděje byl soustavou nižších hrází zmenšen a vzniklo tak několik menších rybníků: Víra, Láska a Měkký rybník. Severně od Naděje byl nově založen rybník Rod a několik dalších.

Výpust Potěšilka byla roku 1870 nahrazena novou výpustí Adolfka, která je u východního konce hráze Rožmberka. Derivační náhon vedoucí mezi rybníky Nadějské soustavy je nyní označován jen jako Rybniční stoka.

Naděje se využívá jako chovný rybník převážně pro chov kaprů. V létě tu hnízdí např. volavky popelavé nebo kormoráni.