Mykola Amosov

Narodil se v malé vesničce Olchovo poblíž města Čerepovec. Matka byla porodní asistentka. Otec je opustil v roce 1914, kdy odešel do války a zpět k rodině se již nevrátil. [2] Od dvanácti let chodil do školy v Čerepovci, potom pokračoval na strojní průmyslovce. Od roku 1932 pracoval v Archangelsku jako elektrikář na pile. V roce 1934 se oženil s Galinou Sobolevovou a téhož roku zemřela jeho matka. V letech 1935–1939 absolvoval studium na lékařské fakultě v Archangelsku, které zakončil s vyznamenáním. Současně dálkově studoval polytechniku v Moskvě a roku 1940 získal inženýrský titul. Během druhé světové války sloužil jako chirurg v mobilní polní nemocnici.[2] V roce 1944 se podruhé oženil, vzal si zdravotní sestru Lydii Denisenkovou, která se později stala lékařkou.

V letech 1947–1952 pracoval v oblastní nemocnici v Brjansku, stal se primářem chirurgického oddělení a současně vyučoval na střední zdravotnické škole. V roce 1952 se přestěhoval do Kyjeva, kde mu bylo nabídnuto místo vedoucího kliniky hrudní chirurgie v Institutu tuberkulózy a hrudní chirurgie. V březnu 1953 obhájil doktorskou disertační práci. Během let provedl stovky složitých operací srdce. Vyvinul nové metody operace plic i srdce, v roce 1963 provedl první výměnu srdeční chlopně v Sovětském svazu. Vytvořil a voperoval protitrombotickou protézu do srdeční chlopně, sestrojil též originální zařízení umělého krevního oběhu. V letech 1955–1970 byl vedoucím oddělení hrudní chirurgie v Ústavu pro pokročilá lékařská studia.

V šedesátých letech 20. století se léčil na tuberkulózu v sanatoriu Starý Krym a po uzdravení tam zřídil plicní chirurgické oddělení. Pravidelně se tam na několik měsíců v roce vracel, aby operoval pacienty s tuberkulózou.

V roce 1968 byl jmenován zástupcem ředitele pro vědu v Kyjevském výzkumném ústavu tuberkulózy a hrudní chirurgie. Od roku 1983 byl ředitelem Ústavu kardiovaskulární chirurgie. Operovat přestal v 79 letech.

Postupem času se jeho vědecký zájem rozšířil na další oblasti. Byl autorem systematického přístupu ke zdraví („metoda limitů a zatížení“), přispíval do diskuzí o otázkách gerontologie, umělé inteligence, kybernetiky a racionálního plánování společenského života. Byl autorem téměř 400 vědeckých publikací a 19 vědeckých monografií. Byl i úspěšným spisovatelem, jeho knihy úvah byly v SSSR bestsellerem.

Zdůrazňoval odpovědnost každého jednotlivce za své zdraví. Sám byl příkladem zdravého životního stylu: sportoval, dodržoval zásady zdravého stravování, hlídal si svou tělesnou hmotnost. [2] [3]

Byl uznávaným lékařem, respektovanou osobností, členem Akademie lékařských věd SSSR a nositelem řady vyznamenání.

Zemřel na infarkt 12. prosince 2002 ve věku 89 let.

• 1964 – Мысли и сердце (Myšlenky a srdce)
• 1965 – Записки из будущего (Poznámky z budoucnosti)
• 1975 – ППГ 2266 (PPG 2266)
• 1977 – Раздумья о здоровье (Úvahy o zdraví)
• 1979 – Здоровье и счастье ребенка (Zdraví a štěstí dítěte)
• 1983 – Книга о счастье и несчастьях (Kniha o štěstí a neštěstí)
• 1996 – Преодоление старости (Vyrovnávání se s věkem)
• 1997 – Моя система здоровья (Můj systém zdraví)
• 1998 – Голоса времен (Hlas času)
• 2000 – Размышления (Úvahy)
• 2002 – Энциклопедия Амосова (Amosovova encyklopedie)
• 2003 – Мое мировоззрение (Můj světový názor)