Muzeum v Telči
Muzeum v Telči patří mezi nejstarší muzea založená na jihozápadní Moravě. První kroky k založení tohoto muzea byly podniknuty v roce 1885 a 25. prosince 1886 bylo zpřístupněno veřejnosti. Muzeum bylo založeno především zásluhou Jaroslava Janouška a Jana Beringera. Jaroslav Janoušek byl profesorem vyšší zemské reálky v Telči a Jan Beringer byl jeho kolegou. Mimo nich zde působila řada významných pracovníků doby, mezi něž patřil Emil Šolc, Karel Jaroslav Mašek nebo Jan Tiray.
Muzeum v Telči | |
---|---|
Údaje o muzeu | |
Stát | Česko |
Adresa | Náměstí Zachariáše z Hradce 1, Telč |
Založeno | 25. prosince 1886 |
Původní účel budovy | zámek |
Objekty | 14308 |
Vyhledávané exponáty | svatební prapory |
Návštěvníci | 1642 (v roce 2013) |
Zeměpisné souřadnice | 49°11′6,69″ s. š., 15°27′4,19″ v. d. |
Webové stránky | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Již od počátku se činnost muzea zaměřovala na sběr, evidenci a dokumentaci regionálního materiálu. Původně muzeum sídlilo v budově radnice, odkud se v roce 1893 přestěhovalo do jezuitské koleje. V roce 1963 znovu změnilo prostory, kdy od tohoto roku až do dnešní doby sídlí v jihozápadním křídle státního zámku v Telči.
Původně byla činnost muzea řízena muzejním spolkem v Telči, potom MNV v Telči a OKV v Třešti a v roce 1963 se stalo pobočkou Muzea Vysočiny v Jihlavě.[1]
Stálá expozice tohoto muzea nese název Život a práce lidu Telčska. Mezi významné exponáty patří model města z roku 1895, který byl vyroben k příležitosti Národopisné výstavy, kde získal bronzovou medaili. Dále pohyblivý betlém manželů Vostrých z 2. poloviny 19. století, popravčí meč ze 14. století, soubor svatebních praporů nebo horácký lidový kroj. V muzeu je také selská jizba, která představuje život na venkově v 19. století.[2]
Reference
- Historie muzea [online]. Muzeum Vysočiny v Jihlavěa [cit. 2016-02-13]. Dostupné online.
- Pobočka Telč [online]. Muzeum Vysočiny v Jihlavě [cit. 2016-02-13]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Výroční zpráva Muzea Vysočina 2013, online Archivováno 7. 3. 2016 na Wayback Machine