Muzealizace
Pojmem muzealizace se obecně rozumí vyjmutí předmětu, který prokazuje nějaké kulturní hodnoty, tj. že je důležitým dokladem historického vývoje národa, společnosti nebo přírody, a proto je pro své hodnoty vyjmut z reality původní a umístěn do nové uměle vytvořené reality v muzeu, aby zde tuto skutečnost dokumentoval. Muzejní sbírkový předmět vzniká muzealizací, tj. procesem odborných aktivit, kterým se předmět muzejní povahy mimo muzeum mění,na sbírkový doklad jako součást muzejních sbírek.
Fáze procesu
Proces muzealizace je rozdělen do tří fází, které v sebe kontinuálně přecházejí a jsou jimi selekce, tezaurace a prezentace. Tyto tři fáze lze dále podrobněji rozvést a popsat v dalších úkonech. Vytipování předmětu, selekce, preparace, konzervace, evidence, vědecký popis, vystavení v expozici.
Dokumentace současnosti
Při procesu muzealizace se zaměřujeme na hmotné i nehmotné předměty. Nedokumentuje pouze minulost, ale i přítomnost, protože při zachovávání předmětu nejde jen o předmět jako takový, ale o zachycení kontextů, které nám může poskytnou a díky kterým dokážeme předmět lepé pochopit např. jak byl předmět užíván a k čemu sloužil. Proto je nezbytně nutné aby při dokumentaci současnosti bylo zachyceno co nejvíce skutečností jako jsou postup výroby, složení hlavně u předmětu, které mají omezené datum trvanlivosti atd. V současnosti existují muzea, kde jsou např. zachyceny pokoje bytů ze 70. let, které jsou záměrně zachyceny ve stavu běžného denního užívání, aby to pomohlo v budoucnosti lepšímu pochopení návštěvníka při pohledu na život lidí v 70. letech 20. století. Dokumentovat současnost by se měla už jen z toho důvodu, že můžeme zachytit kontexty, které při dokumentaci minulosti zachytit nemůžeme, jelikož jsou již nenávratně ztraceny.
Definice
Muzealizace je muzeální osvojování skutečnosti. Nezaměřuje se pouze na věci jako takové, ale je podmiňováno paměťovou kulturní hodnotou skutečnosti. To vede k úsilí zachovat proti přirozenosti změny a zániku svědky a reprezentanty této hodnoty. Muzealizace transformuje skutečnost na novou kulturní metaskutečnost.
Muzealizace skutečnosti, tj. to, co podmiňuje, že něco má a něco nemá pro člověka a společnost určitou muzeální respektive kulturně-paměťovou hodnotu. Tuto muzealizaci nelze však chápat pouze jako vztah minulosti a přítomnosti, či pouze jako faktor času, ale jako projev obecné lidské tendence uchovat proti přirozenosti změny a zániku takové prvky objektivní reality, které reprezentují různé kulturní hodnoty, které člověk potřebuje jako věcnou paměť ve svém vlastním zájmu, jako kulturní bytosti. Muzealizaci proto pojímám jako spontánní osobité osvojování a ozvláštňování jak přírodní, tak lidské skutečnosti (STRÁNSKÝ, 2000).
Někdy se také pojem muzealizace podřazuje pod termín přírodní a kulturní dědictví, toto srovnání však není zcela objektivní, protože oproti méně pasivnímu přístupu pojmu přírodní a kulturní dědictví, má muzealizace přístup aktivnější. Muzealizace nám dává určitou kulturní paměť předmětu, ze které se postupem času vytváří kulturní dědictví.
Literatura
- PhDr. Dolák, Jan: K teorii sbírkotvorné činnosti muzeí. In Teorie a praxe vybraných muzejních činností. 1. vyd. Brno: Technické muzeum v Brně, 2005, od s. 4-11, 8 s. ISBN 80-86413-20-9
- Doc. PhDr. Zbyněk Z. Stránský: Archeologie a muzeologie. Brno, 2005
