Muratoriho kánon

Muratoriho kánon nebo též Muratoriho zlomek je latinský text z 8. století obsahující seznam novozákonních knih. Nalezl jej v 18. století v milánské Ambrosiánské knihovně italský historik Ludovico Antonio Muratori, jehož jménem je dnes text označován.

Ačkoli fragment sám pochází z 8. století, samotný zaznamenaný text je o mnoho starší – je většinou datován kolem roku 200,[1] avšak o této rané dataci existují vážné pochybnosti, které vedou k tomu, že se uvažuje o zařazení jeho vzniku do pozdější doby.[1] Jeho význam spočívá v tom, že udává, které křesťanské spisy byly v té době v autorově okolí považovány za součást biblického kánonu, a pomáhá tak objasnit jeho složité dějiny. Jako normativní knihy udává čtyři evangelia, Skutky apoštolů, 13 listů sv. Pavla a 3 katolické listy (List Judův a 1. a 2. list Janův).[2] Navíc proti dnešnímu Novému zákonu obsahuje i apokryfní Zjevení Petrovo, a Knihu moudrosti,[2] dnes řazenou do Starého zákona. Explicitně vylučuje List Laodikejským a List Alexandrijským,[2] Hermova Pastýře doporučuje jen k soukromé četbě.[2]

Reference

  1. Neznámá evangelia. Novozákonní apokryfy I. Praha, Vyšehrad 2001, str. 28.
  2. Viz český překlad Archivováno 25. 2. 2015 na Wayback Machine.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.