Morio Kita

Pocházel z velké a zámožné lékařské rodiny. Byl druhým synem básníka Mokiči Saitó, rovněž lékaře. Sám také vystudoval lékařskou fakultu univerzity v Sendai. Již za studií psal básně, poté, působil jako na neurologickém oddělení fakultní nemocnice Univerzity Keió a pak jako lékař v rodinné neurologické nemocnici v Tokiu. Od roku 1958 působil rok jako lodní lékař na výzkumné lodi japonského ústavu pro rybolov. Nakonec se rozhodl, že se bude zcela věnovat literatuře.[2]

Stal se známým kratšími prózami a cestopisnými esejemi. Roku 1960 obdržel Akutagawovou cenu za prózu Joru to kori no sumi de (夜と霧の隅で, V koutě noci a mlhy), jejíž děj se odehrává v nacistickém Německu v ústavu pro choromyslné, odkud byli nevyléčitelně duševně choří posílání do plynových komor. Za jeho nejvýznamnější dílo, které získalo Kulturní cenu Mainiči, je považován třídílný román Nireke no hitobito (1962-1964, 楡家の人々, Lidé z rodu Nire). Jde o rozsáhlou románovou kroniku zachycující osudy více generací jedné lékařské rodiny a jejím prostřednictvím i celé japonské společnosti od začátku 19. století do konce 2. světové války. Velká cena japonské literatury mu byla udělena za dvojdílný román Kagajakeru aoki sora no šitade (1979-1984, 輝ける碧き空の下で, Pod zářícím azurovým nebem), pojednávající o osudech japonských vystěhovalců do Jižní Ameriky v druhé polovině 19. století.[2]

• Lidé z rodu Nire, Svoboda, Praha 1988, přeložila Vlasta Winkelhöferová.

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Morio Kita
• (anglicky) http://www.japantimes.co.jp/text/nn20111027a8.html Archivováno 29. 12. 2011 na Wayback Machine