Moravské zemské barvy

Černožluté (rakouské), červenobílé (moravské) a černožlutobílé (ruské) prapory na záběrech ze setkání císaře Františka Josefa I. s carem Alexandrem III. v Kroměříži v srpnu 1885.[6]

Moravské zemské barvy bílá, červená a modrá vycházejí ze zemského znaku Moravy.[5][7] Hlavními barvami Moravy jsou barva štítu (modrá) a barvy heraldické figury (červená a bílá jsou barvami šachování orlice), přičemž bílá tu reprezentuje stříbrnou barvu kovu na znacích a erbech. [5][8][1] Z právního hlediska bylo stříbrnočervené šachování (na modrém podkladu) v moravském znaku výslovně potvrzeno československým zákonem č. 252/1920 Sb.

V minulosti se objevily snahy o uplatnění takzvaného povýšení stříbrné barvy na zlatou, které se týkalo vlastního šachování orlice, nikoliv ale modré barvy pozadí moravského erbu. Tento požadavek staví na privilegiu císaře Friedricha III. z roku 1462, kterým císař změnil stříbrnou barvu moravské orlice na zlatou v rámci jeho snahy o podřízení Moravy říši a oslabení jejího spojení s Korunou českou. Toto privilegium Friedricha III. nevstoupilo podle I. Štarhy v platnost, protože ho neuznal a nepotvrdil český král.[9] M. Hlinomaz ale tvrdí, že zmíněné privilegium měl potvrdit v roce 1479 Matyáš Korvín z titulu českého krále a moravského markraběte. I nadále byla ale většinou užívána stříbrnočerveně šachovaná orlice.[10] Po roce 1628 ale habsburský panovník potvrdil v rámci ústavní reformy spojené s Obnoveným zřízením zemským privilegium Friedricha III. v rámci výčtu privilegii, které nejsou v rozporu s Obnoveným zřízením. Ani tato skutečnost ale neovlivnila podobu moravského znaku.[11] Podle M. Hlinomaze se vedle sebe stále používaly obě formy barev a častěji je možné najít variantu stříbrnočervenou.[12]

Podle dvorního dekretu Františka I. z roku 1807 měla být na zlatých náramenících uniformy moravských stavů sestávající z červeného kabátu, bílé vesty, modrých výložek, zdobené zlatým vyšíváním, vyšita červeno-stříbrně šachovaná orlice. Závěsník šavle, tradičně v heraldických barvách, je bílý a červený. Navzdory znění dekretu podepsaného císařem byl později v opisech jeho text a tím jeho výklad pozměněn. V této verzi se udává, že orlice má být červeno-zlatě šachována. Z toho se pak logicky dovozovalo, že takováto orlice by měla být i v zemském znaku.[13][14][p 1] V roce 1836 se na říšském znaku Rakouska objevila znovu verze stříbrnočervená.[15] Následně v roce 1838 byla projednávána žádost moravských stavů o to, aby byla zlatá namísto stříbrné uvedená do říšského znaku v duchu privilegia Friedricha III. a císařského nařízení z roku 1807 týkajícího se stavovských uniforem. Tato žádost o nápravu zůstala ale bez větší odezvy až do 60. let 19. století. [13] Přesto ale c.k. dvorní kancelář už v roce 1838 uznala platnost Friedrichova privilegia, čímž se měla otázka moravského znaku právně vyjasnit, jak uvádí M. Hlinomaz.[15] V roce 1848 rozhodl moravský zemský sněm o tom, že zemskými barvami Moravy bude žlutá a červená. Jednání sněmu si obecně vysloužilo kritiku mezi českými nacionalisty, jejichž cílem bylo posílení jednoty zemí Koruny české, zatímco zemské sněmy dávaly přednost "zemsky samosprávným hlediskům".[15] Proti barvám přijatým zemským sněmem se ohradili moravští Slované, jak o tom informovaly noviny Slovanská lípa v č. 8 z r. 1848 v článku na str. 32: "Většina dědin má barvy moravské, t. j. bílé-modro-červené, co staromoravské barvy. Národ neuznává (- a sice právem -) sněmem brněnským vytvořené barvy červeno-žluté, které brněnské a Holomoučtí gardy přijaly..." Pokud moravský sněm ustanovil za zemské barvy žlutou a červenou: "přenáhlil se a chybil".

Postupný příklon ke zlaté barvě byl z hlediska vídeňského centra motivován národnostními problémy. V roce 1862 se objevila zpráva o tom, že při císařské návštěvě na Moravě bylo použití modro-bílo-červené barvy zemské vlajky Moravy přijato císařem a dvorem s nelibostí, protože šlo o "prapor slovanské svobody".[16] Nicméně snahy o "nápravu" (tedy nahrazení stříbrné za zlatou barvu) neměly ve Vídni nakonec odezvu".[16] Výsledkem byla nepřehledná situace, která trvala de fakto do roku 1880 respektive 1915. V roce 1880 ministr vnitra hrabě Eduard Taaffe povolil Moravě užití zlaté barvy, i přestože barva oficiálně nebyla změněna na říšském znaku.[17][18][19][20] Následně se zlatá barva objevila také v novém erbovníku rakousko-uherské monarchie Gerharda Ströhla (1890).[21] Ke konečnému potvrzení červené a žluté/zlaté došlo ale až v roce 1915, kdy barvy uznal ministerský předseda na základě dekretu císaře Františka Josefa I. Toto rozhodnutí souviselo s celkovou úpravou státního znaku Rakouska-Uherska a bylo inspirováno snahami o centralizaci monarchie v době války.[22] Podle studie I. Štarhy lze dojít k závěru, že i přes neoficiální užití zlaté barvy moravskými zemskými a stavovskými orgány po roce 1807 došlo k jejímu právnímu uznání až v roce 1915. Oficiálně byly zemské barvy Moravy do roku 1915 bílá, červená a modrá. Od roku 1915 potom žlutá, červená a modrá. Tato poslední úprava platila do roku 1920 respektive 1918.[23]

Střední znak Rakouska v rámci Rakouska-Uherska platný v letech 1915-1918.

Naproti tomu M. Hlinomaz uvádí, že po celé 19. století existovala na Moravě dvojkolejnost s ohledem na užití zemských barev. V souvislosti s užitím zemských barev mělo vliv nejenom zemské ale také národní hledisko. Obecně lze říci, že žlutočervený prapor, logicky odvozený od varianty moravského znaku z roku 1807 resp. 1838 a přijatý sněmem v roce 1848, byl oficiálně povolen úřady a pro podobnost s říšskými barvami měl také podporu, nikoliv ale výlučně, mezi německým obyvatelstvem Moravy. Naopak slovanské obyvatelstvo upřednostňovalo červeno-bílo-modrý prapor, který se odvozoval od starší formy moravského erbu. Později docházelo ke kompromisní kombinaci žluto-červené-modré.[24]

Moravská orlice ve středním znaku Československa platném v letech 1918 až 1938.

V době Republiky Československé došlo k právnímu návratu ke stříbrnočervené kombinaci barev moravské orlice také vzhledem k tomu, že žlutočervená barva byla spojena s německým fenoménem. Například žlutočervené šachování se objevilo na návrhu znaku tzv. Deutchösterreich v roce 1919 a později ho neúspěšně prosazovali němečtí okupanti do protektorátního znaku.[25]

Proto se občas setkáváme s moravskými barvami v kombinaci žlutá, červená a modrá. Z heraldického hlediska jsou si však všechny tinktury rovnocenné, za polepšení se považovalo přidání symbolu na znak či erb, nikoliv změna tinktury. U zvířecí figury bylo navíc porušeno pravidlo o zvýraznění zbroje, která se kreslí jinou tinkturou, než figura.[1]

Fakt, že barva štítu nemá ve výčtu oficiálních barev chybět potvrzují i základní pravidla heraldiky. "Na list vlajky se dostávají jen pruhy v barvách znaku. U heraldicky jednoduchých znaků se převádějí do pruhů všechny barvy, zatímco u znaků složitějších pouze barvy nejdůležitější. Nejvýznamnější pruh (horní vodorovný nebo první svislý) měl mít barvu figury, další pruh barvu štítu."[26]

Údaje o konkrétních moravských symbolech jsou staršího data. Moravský zemský znak je znám od 13. století, kdy se moravská orlice objevuje na pečetích, barevné provedení moravské orlice je však známo až z tzv. Curyšské znakové role z počátku 14. století, kde je na modrém štítu zobrazena červeno-stříbrná (červeno-bílá) šachovaná orlice se zlatou (žlutou) zbrojí (zobákem a pařáty) a zlatou korunou.[27] Od 13. stol. je známo i vyobrazení moravského praporu s červeno-bílou orlicí se žlutou zbrojí na modrém listu praporu. Jsou vyobrazeny na miniaturách moravských markrabat Karla I. (pozdějšího Karla IV.) a jeho synovce Jošta Moravského z rodu Lucemburků. Nejstarší zmínka o moravských praporech v zemských barvách pochází zřejmě z roku 1611, kdy měly při příjezdu krále Matyáše do Prahy oddíly moravské jízdy vedle praporů s moravskými znaky též obdélné modrobílé prapory. Z této doby pocházejí také kokardy v zemských barvách modré a bílé, které nosili moravští stavové při slavnostních příležitostech.[28]

Nejstarším dokladem o užívaných zemských barvách v obecném smyslu v Moravském zemském archivu je pravděpodobně dvorský dekret z 31. července 1807. Tímto dekretem císař, aby podal obzvláštní důkaz své největší milosti, povolil členům stavovského shromáždění za věrnost, kterou prokázali moravští stavové v době nepřátelského vpádu (konkrétně se jednalo o Napoleonův vpád roku 1805) nošení zvláštní uniformy „podle zemských barev“. Uniforma měla být červená, límec a výložky modré „jako chrpa“. Celý oblek měl být vyšit zlatem a opatřen zlatými epoletami („mit goldenen Epaulettes“) a zlatým krumplováním. Takovéhoto stejnokroje užívali moravští stavové do roku 1848.[1]

V této době již naplno probíhala dvojkolejnost v používání moravských zemských barev v souvislosti s privilegiem z roku 1462, které však nebylo moravskými stavy akceptováno (neboť používání privilegia je dobrovolné) a začalo se připomínat až po delší době, zejména moravskými Němci, k nimž se občas přidávali i jiní zastánci privilegia. Používání zemských barev podle privilegia se tedy objevovalo vedle tradičních zemských barev poměrně často, za celou tuto dlouhou dobu se však trvale nevžilo. (Obdobnou vlnu připomínání tohoto z heraldického hlediska problematického privilegia můžeme zaznamenat i v poslední době v souvislosti s aktivitou moravských iniciativ).[29]

Zmínek o zemských barvách v souvislosti s moravským zemským znakem nebo moravským praporem je celá řada. Např. v novém prostonárodním popisu Čech, Moravy a Slezska podle posledního politického a soudního dělení s přídavkem o uherském Slovensku (Praha 1854, str. 193) stojí, že znakem je bíle a červeně kostkovaná vpravo hledící orlice v modrém poli, pročež zemské barvy jsou: modrá, bílá a červená. Stejné údaje mohl čtenář najít i v malé encyklopedii nauk, díl VI. – zeměpis z roku 1846. Z těchto zpráv je možno vysledovat, že další snaha o příklon směrem k barvám podle privilegia neuspěla. Přispěl k tomu i fakt, že usnesení zemského sněmu z roku 1848 nevešlo v platnost, neboť císař je nepodepsal. Navíc tzv. „moravská ústava“ byla zrušena hned v následujícím roce.

Právě na zmíněném tzv. selském sněmu v roce 1848 se rozběhly diskuse o podobě moravského zemského znaku. Vzhledem k tomu, že modrá barva štítu byla mimo diskusi, omezily se diskuse na to, jestli barvy heraldické figury, tedy moravské orlice, mají být červená a stříbrná nebo červená a zlatá.[30][31]

„Došly nás dotazy, jaké jsou vlastně politické barwy Morawské, zdali bílá (stříbrná) a čerwená, neb žlutá (zlatá) a červená, jelikož mínění o tom jest rozdwojené…“ V dalším textu je popisováno, kterak stavové připomínali privilegium habsburského císaře Friedricha III. za pomoc moravského kontingentu ve vojsku českého krále Jiřího z Poděbrad, kde důvod privilegia popisuje následovně: „Dne 7. pros. t. r. proměnil však císař Friedrich za službu, od Morawanů s králem Jiřím we wálce s Wídňany mu prokázanou, barwu stříbrnou w erbu we zlatou, kteréž barwy pak stawowé až do r. 1791 nepřetržitě užíwali.“ Tato věta usvědčuje Šemberu z omylu, neboť po udělení privilegia se nadále používala orlice s šachováním červeno-stříbrným. Ta byla s převahou i po prvním upozornění na privilegium používána až do 18. století. „Jest tedy barwa politická markrabstwí Morawského zlato-čerweno-modrá, a tou se označiti přísluší obywatelům země této, buďtež Slowané anebo Němci.“[32][30][31]

Moravské zemské barvy v publikaci Oesterreich-Ungarn – Fahnen und Farben der Kronländer z roku 1885

V praxi se v druhé polovině 19. století jako moravské barvy hojně užívají žlutá a červená, jak dokládají mnohá dobová vyobrazení.[33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] a dobový tisk [40] [41]

"Hned z rána, dříve ještě než hudba procházející městem probouzela z klidného spánku obyvatelstvo, viděti bylo mnohé, kteří procházeli městem a sledovali, kdy z kterého domu vyvěšen bude prapor, kde zavěšena bude jaká výzdoba aneb případné heslo. A bylo vskutku do 6. hodiny ranní celé město oděno v háv slavnostní. Skoro z každého domu vlál prapor, na více domech i po dvou, buď v barvách českých, neb v barvách zemských, které dnes pro Moravu stanoveny jsou na trikoloru žluto-červeno-modrou, jelikož původní barvy země bílo-červeno-modrá, úřady vykládány za nepřípustné a zakazovány proto, že prý značí barvy všeslovanské." Tato zpráva je zajímavá tím, že zachycuje období, kdy prapor a s ním i moravské zemské barvy bílá, červená a modrá přechází na používání praporu v zemských barvách žluté, červené a modré. [42]

Že modrá jako nezpochybnitelná zemská barva byla mimo diskusi a nebyla tudíž ve sporech o barvy figury zmiňována, je možné vysledovat i ze zprávy z roku 1915. Když byl ředitel zemského archívu Bertold Bretholz požádán o doporučení zemských barev v souvislosti s „ozdobováním budov veřejných škol obecných“, konstatoval, že „za autenthické barvy moravské platí červená a žlutá (zlatá), jež také moravským zemským výborem a moravským guberniem (místodržitelstvím) po celé 19. století za pravé byly uznávány. Jestliže se před tím vedle nich užívalo také barvy červené a bílé, stalo se to asi jenom z neznalosti privileje z roku 1462.“[43] Vzhledem k tomu, že prapory v podobě pouze bílo-červené se nikdy nepoužívaly jako moravské, ale jako české, je zřejmé, že moravské barvy červená a bílá a červená a žlutá (zlatá), zmíněné Bretholzem, se netýkaly praporu.

Skutečného uznání dle práva se privilegiu zemského znaku dostalo na základě rozhodnutí císaře z 11. října 1915 vyhláškou vydanou ministerským předsedou dne 3. listopadu 1915. Změna tehdy souvisela s dlouho oddalovanou změnou velkého znaku monarchie na základě snahy o demonstraci posílení centralizace.[44]

Do roku 1915 byly moravskými zemskými barvami modrá, červená a bílá. Poté byly na Moravě užívány barvy žlutá, červená a modrá, platily oficiálně do roku 1920, užívány však byly pouze do roku 1918, kdy začala mladá republika používat tzv. legionářský znak.[44]