Monolight

Většina zábleskových hlav má několik společných vlastností:[4]

• Záblesková výbojka — výbojka, která vytváří blesk.
• Pilotní žárovka — konstantní modelingové světlo, které osvětluje objekt a pomáhá fotografovi ve světelné kompozici obrazu.
• Napájecí konektor — zásuvka pro napájecí kabel.
• Vypínač - přepínač pro zapnutí a vypnutí zařízení.
• Senzor slave — čidlo, které detekuje záblesky jiných blesků a spustí blesk, jehož je součástí.
• Reflektor — zařízení, které světlo díky svému lesklému povrchu modifikuje.
• Stativový soket — nátrubek na spodní straně přístroje, který umožňuje jeho montáž na standardní světelný stativ.
• Uchycení deštníku — otvor, do kterého se vkládá fotografický deštník.

Kromě funkcí uvedených výše, může mít monolight také následující vlastnosti:

• Ovládání výstupu - Umožňuje upravit intenzitu výkonu záblesku směrem nahoru nebo dolů.

• Ovládání pilotní žárovky - Umožňuje ovládat výkon pilotní žárovky a její svícení

• Automatické vybití – schopnost částečného vybití kondenzátorů pro snížení výkonu. Bez této funkce musel záblesk blýsknout, čímž se kondenzátory zcela vybily, a posléze se kondenzátory nabily na novou, nižší kapacitu.

• Indikátor nabíjení - světelné a/nebo zvukové znamení, které fotografovi sděluje, že blesk blýskl a v současné době se nabíjí.

• Dálkové ovládání - buď kabelové (přes telefonní zástrčku do kapesního ovladače) nebo bezdrátové. Dálkové ovladače umožňují uživateli nastavit světelný výkon, pilotní žárovku a podobně.

Zábleskové hlavy jsou obvykle větší než většina blesků určených k fotoaparátům. Jejich přenositelnost se posuzuje z několika hledisek:

Monolighty jsou občas označovány jako monobloky[6] vzhledem k tomu, že každý jednotlivý kontejnment obsahuje samostatné ovládání a zdroj energie. V důsledku toho monolighty obvykle váží více než blesk na fotoaparátu. Monolight se připevňuje na speciální stativ a musí být zohledněna jeho velikost a hmotnost. Velikost a hmotnost musí být zvažována u systémů „pack and head“, které obvykle obsahují o hodně těžší bateriový generátor elektrické energie.[5]

Monobloky jsou napájeny nezávisle, proto vyžadují individuální přívody energie. Práce s nimi se stává méně praktická v situacích, kdy není snadno dostupná elektrická zásuvka nebo jiný zdroj energie (akumulátor a podobně). Dodávají se ve výkonech od 40Ws do 1000Ws. Studiové blesky od výkonu 100Ws mají možnost regulace výkonu záblesků (1/1 až 1/8, 1/16 nebo 1/32).

Rádiové ovládání záblesků PocketWizard

Pro odpalování studiového blesku (synchronizaci) je možné použít synchronizační kabel, nebo bezdrátový odpalovač. Použití synchronizačního kabelu vyžaduje, aby zařízení bylo vybaveno synchronizačním terminálem s konektorem. Nejčastěji používanou synchronizací je pomocí takzvaného konektoru "PC", který kdysi byl na všech jednookých zrcadlovkách a profesionálním vybavení. V moderní době se vyskytuje na profesionálních digitálních zařízení, jako je například Nikon D200 nebo D300. Synchronizační kabel obvykle obsahuje různé konektory na každém konci: konektor PC pro připojení fotoaparátu a konektor pro generátor blesku. Synchronizační kabel je jednoduché řešení, které funguje se všemi standardními blesky. Umožňuje spouštět také záblesky, které jsou zakryté dekorativními prvky nebo jinými předměty, a které by nemusely reagovat na jiný způsob odpálení, například bleskem. Hlavní nevýhodou je přítomnost kabelu od fotoaparátu k blesku, což může být nepříjemné, pokud se světelnými zdroji často manipuluje.

Místo kabelu lze k odpálení použít také bezdrátový signál. Většina moderních studiových blesků obsahuje čidlo, které reaguje na jiný záblesk a tím se synchronizuje jejich odpálení - toto umožňuje například při použití více světel použít pouze jeden odpalovač (přijímač a vysílač). Některé značky nabízejí infračervený vysílač, který se připojuje k sáňkám na fotoaparátu. Spouští se pak záblesky, které mají infračervený přijímač signálu. Platí, že vysílač a studiový blesk musí být mezi sebou kompatibilní. Dalším typem jsou rádiové vysílače / přijímače pracující na stejném principu. Vysílací modul se umísťuje na sáňky fotoaparátu a přijímací modul spustí záblesk. Rozsah takového systému je větší (až na desítky metrů). Většina studiových blesků obsahuje čidlo citlivé na světelný záblesk, které funguje jako spoušť. Když bleskne první blesk, další se spustí okamžitě. Studiová záblesky tak mohou být spouštěny pomocí vestavěného blesku na fotoaparátu, ale musí být nastavena dostatečně nízká intenzita, aby nedocházelo ke světelnému konfliktu ve snímané scéně, ale zároveň musí být dostatečně silný, aby záblesky odpálil.

Konzistence zábleskových světel se posuzuje podle světelného výkonu jednotek od záblesku k záblesku. Dobrý monolight se bude mezi jednotlivými záblesky jen velmi málo.[7] Monolighty, které se značně liší (o více než 1/5 na clonové číslo), se označují jako nekonzistentní. Nekonzistentní monolighty vzhledem k proměnným světelným výkonům prakticky neumožňují vypočítat odpovídající clonu.

Vzhledem k tomu, že monobloky často mění kapacitu náboje kondenzátoru v důsledku změny světelného výkonu, může nižší napětí v zábleskové výbojce ovlivnit barevnou teplotu blesku. Některé jednotky mají elektroniku pro kompenzaci a prostřednictvím výkonového rozsahu udržují stabilní barevnou teplotu.

Funkční vlastnosti zábleskové hlavy z ní činí více univerzální nástroj, ale platí, že čím více funkcí, tím také dražší. Dobrý monoblok obecně má všechny vlastnosti uvedené výše v odstavci "Společné vlastnosti".

Musí se svažovat také dostupnost náhradních dílů a příslušenství pro studiové záblesky. Monobloky mainstreamových společností mají obecně vyšší dostupnost dílů a příslušenství na více místech, než méně frekventované značky. To je důležité hledisko při používání monolightů při práci v terénu na různých místech ().

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Blesky ve fotografii na Wikimedia Commons
• (anglicky) Walk around the Monoblock part 1 of 2 Strobist explains how to use monolights (monoblocks) and when they are sometimes preferable to speedlights.