Mojmír Petráň

Vyrůstal na Žižkově, vystřídal zde asi tři obecné školy. Poté nastoupil na gymnázium ve Dvořákově ulici v Praze, kde v roce 1942 odmaturoval. V té době jej spolužák přivedl do ilegální organizace Hnutí za svobodu.

V padesátých letech se na Fyziologickém ústavu ČSAV zabýval elektrofyziologií. V roce 1960 se habilitoval v oboru lékařské fyziky na Lékařské fakultě v Plzni prací na téma hledání jiných než elektrických projevů nervového a svalového vzruchu.

Počátkem 60. let byl na studijním pobytu v USA a idea konfokálního mikroskopu ho napadla až těsně před odjezdem domů.[6] První prototyp mikroskopu na bázi rotujícího Nipkowova kotouče zkonstruoval spolu s Milanem Hadravským v Plzni roku 1965 a patentoval roku 1967. Jako světelný zdroj využil slunce v astronomické observatoři na Lomnickém štítě a poprvé pozoroval silné rostlinné a živočišné tkáně v dostatečném rozlišení. Koncem 60. let obhájil profesuru na lékařské fakultě. V letech 1960-1971 vedl Ústav biofyziky LF UK v Plzni. Jeho konfokální mikroskop s dvojitým řádkováním znamenal převrat v mikroskopických technikách a přispěl k rozvoji molekulární buněčné biologie.[7] V období Pražského jara se přidal k reformátorům komunistického režimu.[8] Roku 1970 ztratil vedoucí postavení na plzeňské lékařské fakultě a ve vývoji mikroskopu pokračoval jako řadový vědecký pracovník. Za normalizace spolu s Hadravským vyrobil v nevyhovujících podmínkách podomácku mikroskopy, které byly exportovány do USA, Velké Británie nebo Koreje. Po roce 1989 byl jmenován řádným profesorem pro obor biofyzika.

Je spoluautorem knihy Electrophysiological Methods in Biological Research (1967).[9] Je autorem řady odborných a vědeckých prací.[10]

V současné době žije se svou manželkou v Plzni na Roudné, věnuje se překladům poezie a odborných publikací z latinského jazyka.

• Československá medaile Za zásluhy II. stupně.
• Čestný člen britské Královské mikroskopické společnosti v Oxfordu.
• Člen Učené společnosti ČR (od roku 2004)[11]
• Medaile za zásluhy II. stupně (2005).[12][13]
• Titul Plzeňská ikona 2012.[14]
• Medaile nadace Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových (2018).[15]