Mohammad Baná

V íránské mužské reprezentaci se pohyboval od počátku osmdesátých let dvacátého století. Specializoval se na íránce druhořadý zápas řecko-římský. Olympijských her se v roce 1980 a 1984 nemohl účastnit kvůli tehdejší nově nastolené politické moci své země.

Od roku 1989 žil v Německu, kde má trvalý pobyt.[1] V roce 2005 se vrátil do Íránu jako šéftrenér a pozvedl úroveň íránské mužské reprezentace klasiků. Patří k celosvětově za jednoho z nejúspěšnějších trenérů-manažerů v historii. Pod jeho vedením dosáhli svých největších úspěchů Hamíd Surián, Gásem Rezáí, Omíd Naurózí a další. Před olympijskou sezonou 2008 byl odvolán po neshodách ohledně financování svého týmu s prezidentem íránské zápasnické federace Mohammadrezou Jazdání-Chorramem. Na olympijských hrách v Pekingu reprezentační výběr pod vedením nového manažera reprezentace Rezi Símcháha výsledkově propadl.[2] V roce 2009 se na své pozice vrátil. Na olympijských hrách v Londýně v roce 2012 poprvé v historii dosáhl reprezentační výběr klasiků lepších výsledků než preferovaní volnostylaři.