Mladý hvězdný objekt

Mladý hvězdný objekt (anglicky Young Stellar Object - YSO) je obecné označení hvězdy v raném období vzniku. Je to souhrnné označení pro protohvězdy a hvězdy před hlavní posloupností.

Mladé hvězdné objekty v soustavě mračen kolem hvězdy Ró Ophiuchi
V1331 Cyg, mladý hvězdný objekt obklopený reflexní mlhovinou

Třídění podle hmotnosti

Mladé hvězdné objekty jsou často děleny podle hmotnosti:

  • hmotné mladé hvězdné objekty
  • středně hmotné mladé hvězdné objekty
  • hnědí trpaslíci

Třídění podle spektrálního rozdělení energie

Mladé hvězdné objekty se obyčejně třídí podle strmosti jejich spektrálního rozdělení energie způsobem, který v roce 1987 zavedl Charles J. Lada. Jeho původní návrh používal 3 třídy (I, II a III), které odpovídaly třem rozsahům hodnot spektrálního indexu :[1]

.

V tomto vztahu označuje vlnovou délku a je hustota světelného toku.

Spektrální index se počítá v rozsahu vlnových délek 2,2 až 20  (blízké a střední infračervené záření). Skupina vědců pod vedením Philippa Andreho v roce 1993 zavedla další třídu 0, kam zařadila objekty se silným submilimetrovým zářením, které však září velmi slabě na vlnových délkách .[2] Následný výzkum o rok později vyústil v zavedení páté třídy s plochým spektrem.[3]

Rozdělení objektů do pěti tříd podle hodnoty spektrálního indexu :

  • Třída 0: nejsou zjistitelné na vlnové délce
  • Třída I:
  • Ploché spektrum:
  • Třída II:
  • Třída III:

Tento způsob třídění zhruba odpovídá postupnému vývoji. Předpokládá se, že ze silně zahalených objektů třídy 0 se rozptýlením jejich vnějších vrstev stanou objekty třídy I a později se mohou stát opticky viditelnými objekty jako hvězdy před hlavní posloupnosti.

Vlastnosti

Mladé hvězdné objekty jsou často doprovázeny jevy raného hvězdného vývoje: výtrysky a dvoupólové proudy plynů, masery, Herbigovy-Harovy objekty a protoplanetární disky.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Young stellar object na anglické Wikipedii.

  1. LADA, Charles J. Star formation - From OB associations to protostars. S. 1–17. Star forming regions; Proceedings of the Symposium [online]. 1987 [cit. 2017-08-02]. S. 1–17. Dostupné online. Bibcode 1987IAUS..115....1L. (anglicky)
  2. ANDRE, Philippe; WARD-THOMPSON, Derek. Submillimeter continuum observations of Rho Ophiuchi A - The candidate protostar VLA 1623 and prestellar clumps. S. 122–141. Astrophysical Journal [online]. Březen 1993 [cit. 2017-08-03]. Roč. 406, s. 122–141. Dostupné online. DOI 10.1086/172425. Bibcode 1993ApJ...406..122A. (anglicky)
  3. GREENE, Thomas P.; ANDRE, Philippe, et al. Further mid-infrared study of the rho Ophiuchi cloud young stellar population: Luminosities and masses of pre-main-sequence stars. S. 614–626. Astrophysical Journal [online]. Říjen 1994 [cit. 2017-08-03]. Roč. 434, s. 614–626. Dostupné online. DOI 10.1086/174763. Bibcode 1994ApJ...434..614G. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.