Mitsubishi F-2

Mitsubishi F-2 je jednomotorový nadzvukový víceúčelový proudový stíhací letoun vyvinutý japonským koncernem Mitsubishi Heavy Industries. Jediným uživatelem typu jsou Japonské vzdušné síly sebeobrany.[2] Hlavním dodavatelem byla MHI a subdodavatelem Lockheed Martin, přičemž výroba mezi Japonskem a USA byla rozdělena v poměru 60:40.

F-2
Mitsubishi F-2B
Určenívíceúčelový bojový letoun
VýrobceMitsubishi Heavy Industries
První let7. října 1995
Zařazeno2000
CharakterVe službě
UživatelJaponské vzdušné síly sebeobrany
Výroba1995–2011
Vyrobeno kusů98,(včetně 4 prototypů)[1]
Vyvinuto z typuGeneral Dynamics F-16 Fighting Falcon
VariantyF-2A
F-2B
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vývoj
Mitsubishi F-2A

Bojový letoun F-2 byl vyvíjen od roku 1985 v rámci programu FS-X japonského ministerstva obrany, především jako náhrada typu Mitsubishi F-1. Cílem výrobce Mitsubishi Heavy Industries bylo nabídnout menší a levnější letoun, než jím v licenci vyráběný typ F-15J/EJ. V úvahu připadal buď domácí vývoj nové stíhačky nebo převzetí nějakého zahraničního typu. Zpočátku Japonsko upřednostňovalo vývoj vlastního stíhacího letadla, ale později, pod tlakem USA, se rozhodlo uzavřít dohodu o spolupráci se Spojenými státy. V říjnu 1987 se setkali zástupci japonského a amerického ministerstva obrany ve Washingtonu, kde projednávali, zda předělají pro potřeby Japonska letadla F-15 nebo F-16. V listopadu 1988 se USA a Japonsko dohodly na vývoji nové stíhačky, nazvané FS-X, která měla vycházet z letadla F-16 Block 40. Program vývoje FS-X byl spuštěn v roce 1990 a o tři roky později začala výroba prvního prototypu.[3] Nový letoun přitom byl vyvíjen ve spolupráci s americkou firmou Lockheed Martin. Oba stroje jsou si vizuálně podobné a sdílejí podobnou aerodynamickou koncepci, v dalších ohledech se ale jedná o zcela odlišné letouny (tvar a rozměry draku, vnitřní konstrukce). První ze čtyř prototypů označený XF-2A poprvé vzlétl dne 7. října 1995.[2] Sériové stroje byly japonskému letectvu dodávány od roku 2000, přičemž do roku 2011 jich bylo dodáno celkem 94 kusů v jednomístné verzi F-2A i dvoumístné verzi F-2B (podle původních plánů jich mělo být dodáno až 141 kusů).[4]

Konstrukce
Porovnání letounů F-16 a F-2

Ačkoliv měla být F-2 jen mírnou modifikací stíhačky F-16 Block 40, nakonec byly na letadle zrealizovány poměrně výrazné konstrukční změny. Hlavní rozdíly mezi F2 a F-16 jsou následující:

  • F-2 má o 25 % větší plochu křídla,
  • Má také větší horizontální ocasní plochy,
  • Na snížení celkové hmotnosti a radarové odrazové plochy byly použity v konstrukci draku kompozitní materiály,
  • Nos letadla je delší a širší, aby v něm mohl být integrován radiolokátor typu J/APG-1 s aktivním elektronickým vychylováním paprsku AESA,
  • Větší otvor pro nasávání vzduchu,
  • Třídílný překryt kokpitu,
  • Možnost nést čtyři protilodní střely ASM-1 nebo ASM-2, čtyři střely vzduch-vzduch a přídavné palivové nádrže.

Drak
Mitsubishi F-2A
F-2B

Na výrobě letadla se podílelo několik firem. Společnost Kawasaki byla zodpovědná za střední část trupu, zatímco Mitsubishi za výrobu přední části trupu a křídla. Lockheed Martin měl na starosti zadní část trupu a klapek na náběžné hraně křídla. Křídlo je vyrobeno z kompozitních materiálů, které snižují celkovou hmotnost a radarový odraz letadla. Rozpětí křídel se prodloužilo o 1,14 m, čímž se zvětšila nosná plocha o 25 %. Díky tomu dokáže letadlo unést více paliva v interních nádržích a pod křídlem má o dva závěsníky více než F-16. Ve srovnání s Falconem má také delší a širší příď, aby tam mohl být osazen nový japonský radar.

Kokpit

V kokpitu se nacházejí 3 víceúčelové displeje od firmy Yokogawa a průhledový displej (HUD), vyvinutý společností Shimadzu.

Avionika

Mitsubishi F-2 je vybaveno radarem s elektronickým vychylováním paprsku J/APG-1 od společnosti Mitsubishi Electric.[2] F-2 byly vůbec prvními stíhačkami na světě s integrovaným AESA (Active electronically scanned array), se kterým létaly již od roku 1995. J/APG-1 by měl skládat z 1216 modulů na bázi arsenidu gallia (GaA). V současnosti je tento radar modernizovaný do standardu J/APG-2 pro zajištění kompatibility s novou raketou AAM-4B. Ten se bude skládat z modulů na bázi nitrátu gallia (GaN) o výkonu 6W. Svými parametry by měl převyšovat radar APG-79, použitý v modernizovaných strojích F/A-18E/F Super Hornet.

Důležitou součástí avioniky letadla je zaměřovací kontejner Sniper od společnosti Lockheed Martin. F-2 se tak staly po letadlech F-15, F-16, F/A-18, A-10, B-1, B-52 a Harrier osmou platformou, která má integrované toto zařízení. Sniper umožňuje detekovat, identifikovat a automaticky sledovat malé taktické cíle na dlouhé vzdálenosti. Součástí systému je i laserový značkovač, který umožňuje použití laserem naváděných pum proti stacionárním nebo pohyblivým cílem. Kromě toho Sniper umožňuje pilotům zhotovit snímky s vysokým rozlišením pro potřeby zpravodajství, sledování a průzkumu.

Komunikační systém AN/ARC-164 od firmy Raytheon pracuje v pásmu UHF. AN/ARC-164 umožňuje efektivní hlasovou komunikaci, odolnou vůči rušení.

Identifikační systém "přítel - nepřítel" AN/APX-113 (V) od společnosti BAE Systems pomáhá pilotovi identifikovat přátelská letadla v zabezpečeném prostředí.

Mitsubishi F-2 je vybaveno elektro-impulsním systémem řízení fly-by-wire, vyvinutý společnostmi Japan Aviation Electric a Honeywell.

Motor

Pohon letadla zajišťuje jeden dvouproudový motor General Electric F110-GE-129, vyráběný v licenci společností Ishikawajima Harima Indistries a který F-2 umožňuje dosáhnout maximální rychlosti Mach 2. Jeho suchý tah je 75,62 kN, při použití přídavného spalování až 131,23 kN. Tyto motory pohánějí nejen stroje F-16, ale i jihokorejské F-15K.

F-2 dokáže stoupat rychlostí 255 m/s a jeho maximální dostup je 18 000 m. Může nést přídavné palivové nádrže do hmotnosti 4 400 kg, díky čemuž dokáže doletět až 4 000 km.

Výzbroj
Střela vzduch-vzduch Mitsubishi AAM-4

Základní výzbroj představuje šestihlavňový kanón M61A1 ráže 20 mm s kadencí 6000 ran za minutu umístěný na levé straně přídě a 8000 kg další výzbroje na 13 závěsnících.

Teplem naváděné rakety vzduch-vzduch s krátkým dosahem zastupují americké AIM-9L, ale i střely domácí provenience. Z japonské produkce je to starší AAM-3 a moderní AAM-5, která je poháněna motorem s měnitelným vektorem tahu.

Útok na vzdušné cíle mimo vizuální kontakt může být proveden americkými raketami středního dosahu AIM-7F/M. Jde o střely s poloaktivním radarovým naváděním a doletem 50 km. Ty by měly být postupně nahrazeny japonskými střelami s aktivním radarovým naváděním AAM-4. Její vylepšená verze AAM-4B je první protiletadlovou raketou s radarem typu AESA. Tato střela od společnosti Mitsubishi má dolet až 120 km.

Důležitou součástí výzbroje jsou čtyři protilodní střely ASM-1 nebo ASM-2, které stíhačku předurčují především k ničení nepřátelských bojových lodí a výsadkových plavidel. ASM-1 s aktivním radarovým naváděním má dolet 50 km, zatímco ASM-2 s infračerveným naváděním dokáže zasahovat cíle až na 100 km.

Operační služba

První sériové letouny F-2 začaly japonské vzdušné síly sebeobrany přebírat v září 2000. Postupně byly zařazovány k jednotkám 3. leteckého křídla na základně Misawa, 8. leteckého křídla na základně Tsuiki a 4. leteckého (výcvikového) křídla na základně Matsushima.

V roce 2011 bylo 18 letounů F-2B 21. výcvikové letky vážně poškozeno tsunami, která zasáhla leteckou základnu Matsushima. Japonsko se rozhodlo maximum strojů opravit. Nové zadní partie trupu například dodala společnost Lockheed Martin.[4]

V roce 2012 bylo rozhodnuto o modernizaci 60 letounů F-2, která bude zahrnovat avioniku i zbraňové systémy. Do letounu budou například integrovány nové protiletadlové řízené střely středního dosahu AAM-4B a nadzvukové protilodní střely ASM-3. Minimálně 30 strojů by v rámci další modernizace mělo dostat nový radar J/APG-2 a schopnost používat řízenou munici JDAM.[4]

Specifikace (F-2)
JASDF F-2 s XASM-3 na základně Gifu v květnu 2017

Technické údaje
  • Posádka: 1
  • Rozpětí: 11,13 m
  • Délka: 15.52 m
  • Výška: 4.96 m
  • Nosná plocha: 34,84 m²
  • Prázdná hmotnost: 9,500 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 22,100 kg
  • Pohonná jednotka: 1× dvouproudový motor General Electric F110-GE-129
  • Výkon pohonné jednotky: 137,7 kN

Výkony
  • Cestovní rychlost: km/h
  • Maximální rychlost: 2,500 km/h
  • Dolet: 835 km
  • Operační dostup: 18,000 m

Výzbroj

Odkazy

Reference
  1. Lockheed Martin Gets $250M F-2 Contract [online]. 2008 [cit. 2008-04-09]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  2. SOUŠEK, Tomáš. Japonsko F-2 potřebuje. ATM. 2014, roč. 46, čís. 2, s. 36. ISSN 1802-4823.[Dále jen Soušek 2014]
  3. F-2 Support Fighter / FSX
  4. [Dále jen Soušek 2014, s. 37.]

Literatura
  • SOUŠEK, Tomáš. Mitsubishi F-2. Letectví a kosmonautika. Březen 2016, roč. 95., čís. 3, s. 28–31. ISSN 0024-1156.
  • DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2002. ISBN 80-7181-701-5. S. 128.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.