Miroslav Hák

Vyučil se u svého otce, fotografa Františka Háka. Mezi lety 1925 a 1931 pracoval jako fotograf v Praze a v Bratislavě.

Od svých 20 let aktivně obesílal různé soutěže a umělecké salóny. Jako neznámý autor byl doceněn již na Mezinárodní výstavě fotografií v Praze v roce 1936; jeho snímky vzbudily pozornost a okamžitě ho přiřadily k významným osobnostem české avantgardy. Vystavoval společně s takovými autory jako byli John Heartfield, Man Ray, László Moholy-Nagy, Brett Weston či Alexandr Rodčenko.[4] Od roku 1937 pracoval jako fotograf pro divadlo E. F. Buriana („Déčko“). Od roku 1940 pracoval ve filmovém průmyslu. V letech 1942–1944 působil v obrazové redakci Věstníku fotografů. Byl přizván do Skupiny 42, která spojovala české avantgardní umělce. O rok později vyšly jeho snímky v portfoliu Moderní česká fotografie. Koncem války převzal po otci fotografickou živnost v Nové Pace. Od roku 1954 působil jako fotograf v Ústavu teorie a dějin umění Československé akademie věd.

K dominantním motivům jeho fotografií patřily divadlo, akty, experimenty, krajiny a lyrické snímky.