Mineko Iwasaki

Narodila se jako Masako Tanaka. Ve čtyřech letech opustila domov a začala se učit umění tradičního japonského tance v domě gejš ve čtvrti Gion v Kjótu. Oficiálně ji adoptovala majitelka okiji, madam Oima a dala jí své příjmení Iwasaki. Když jí bylo patnáct let, stala se maiko – učednicí a stala se i budoucí dědičkou (atotori) domu gejš. Dostala také nové jméno Mineko, které ji předepsala věštkyně. O rok později si již vydobyla reputaci nejpopulárnější maiko v Japonsku. Gejšou se stala v den svých 21 narozenin. Podle její autobiografie se dopracovala až na hranici svých psychických limitů. Téměř fatální jí byl problém s ledvinami, ze kterého se nakonec uzdravila. Iwasaki bavila mnoho celebrit a zahraničních hodnostářů, včetně královny Alžběty II. a prince Charlese. Kvůli své slávě se ovšem stala i objektem žárlivosti a pomluv a někdy musela čelit i sexuálnímu obtěžování a útokům.

Po smrti jednoho z jejích nejdůležitějších mentorů v roce 1980, ji tradicí svázaný svět gejš začal frustrovat, zvláště kvůli nedostatkům ve vzdělávání. Neočekávaně se rozhodla svůj život gejši opustit na vrcholu své kariéry, když jí bylo 29 let. Doufala, že šok z jejího nečekaného rozhodnutí dovede Gion k reformě, jenže ani po tom, co s ní odešlo do brzké výslužby dalších 70 gejš, se nic nezměnilo. Ve své autobiografii Iwasaki spekuluje, že této profesi hrozí zánik pokud nezvládne změnit ekonomické a sociání podmínky. Po svém odchodu pokračovala v kariéře v oblasti umění a v roce 1982 se provdala za Džin'ičirōa Sató. V roce 1983 se jim narodil syn Kosuke.[2]

Byla jednou z několika gejš, které zpovídal spisovatel Arthur Golden, když sbíral materiál pro svůj román Gejša. S rozhovorem údajně souhlasila za podmínek, že zůstane důvěrný, ale Golden odhalil její identitu tím, že zveřejnil její jméno v knize v poděkování a ještě v několika dalších rozhovorech.[3] Poté co byla kniha Gejša vydána, snesla se na Iwasaki vlna kritiky a dokonce i výhrůžky smrtí za to, že porušila tradiční nepsaná pravidla mlčenlivosti profese gejš. Iwasaki cítila, že ji Godlen zradil použitím informací, které považovala za důvěrné. Jeho knihu odsoudila jako nepřesné zobrazení života gejš. Nejvíce kritizovala část popisující gejšu podstupující tzv. mizuage (rituál deflorace, který podstupují některé učednice) jako součást pro získání statusu gejši.[4] Uvedla, že sama mizuage nepodstoupila, a že takový zvyk nikdy v Gionu neexistoval. Iwasaki se také nelíbilo, že Golden zahrnul množství jejích životních zkušeností, pro vytvoření charakteru hlavní hrdinky Sajuri, jejíž život sdílel mnoho paralel s její kariérou. Některé z těhto zkušeností byly v románu vylíčeny negativně, přestože ve skutečném životě je Iwasaki vnímala pozitivně. V pozdějších veřejných rozhovorech uvedla, že mnoho gejš kritizovalo její rozhodnutí, dovolit Goldenovi aby jí zpovídal o životě gejš, čímž se provalily nepsané tradice a tajemství této komunity. Dále uvedla, že kvůli románu přišla o přátele a známé. V roce 2001 Goldena zažalovala za urážku na cti a porušení dohody, což v roce 2003 vyústilo v mimosoudní vyrovnání.[5][6]

Po vydání Goldenova románu Gejša, se rozhodla, že napíše vlastní autobiografii v kontrastu s Goldenem.[7] Kniha jejíž spoluautor je Rande Gail Brown, byla publikována pod názvy Geisha: A Life v USA a Geisha of Gion ve Spojeném království.[8]