Miluše Poupětová

Absolvovala Střední uměleckoprůmyslovou školu na Žižkovo náměstí 1 v Praze 3, obor Užitá malba. Po jejím dokončení začala studoval na pražské Vysoké Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru Užité malby pod vedením profesora Quido Fojtíka. Po škole se věnovala volné tvorbě. Na konci 80. let studovala na Akademii Pietra Vannucci v italské Perugii. Od roku 1991 učí na VOŠUP SUPŠ na Žižkově. V minulosti učila kaligrafii, figurální kreslení, technologii malby a anatomii, dnes vede ateliér Užité malby. Kromě pedagogické činnosti se v oblasti užité malby věnuje dekorativní výzdobě hudebních nástrojů a dekorativní nástěnné malbě.

V počátcích své umělecké tvorby na přelomu 80. a 90. let se začala věnovat dvěma okruhům, jednak ženskému údělu viděnému prizmatem prožitého mateřství a to jak v obrazech, tak v kresbách, jednak krajině. Cyklus Poraněný skicák, jehož větší část je v soukromé sbírce v USA, kombinuje několik technik, pracuje s inkousty, tušemi, s přírodními pigmenty a barvivy, které podrobuje destruktivním zásahům, škrábání, řezání, broušení a pálení. Barevnost tohoto období je příznačně tmavá, jako potemnělé jsou jejich nálady odrážející strach o dítě. V krajinomalbě se zabývá krajinným zákoutím subjektivně viděným, často se opakuje motiv zrcadlení.

Výstava v roce 1992 U Řečických představila posun od problematiky mateřství k osamělé ženské figuře v existenciálních souvislostech, těžiště se přesunula do obecnější symbolické roviny, pracovala s tématy živlů, meditace a jógy.

Kolem poloviny devadesátých let se vyrovnávala se zážitkem moře, barevnost se projasnila, stala se pestřejší, začala dominovat propletená figura v pohybu, pocit odloučenosti a izolace vystřídala vitalita a energie. V závěru 90. let se soustředila na půlfiguru usebranějšího a kontemplativnějšího ladění.

Postupně se vytrácela konkrétní subjektivita a prosazuje se abstraktnější podoba, do obrazů se začal promítat zážitek spojený s umíráním a smrtí, reflexe tragické situace v životě. To se projevilo v litých asfaltových kresbách a do cyklu bílých obrazů. Abstraktní směr tvorby se prosadil po přelomu století a vyústil do cyklu Hlavy (Nová síň, 2004), kde se střetává konkrétní tvar s barevnou abstrakcí, některé jsou inspirovány přírodní mystikou a rituály ověřující koloběh života a jeho zanikání, ve výsledku se však prosazuje v geometrických konstrukcích touha po obnově řádu. Abstraktní tvorba vyvrcholila cyklem obrazů inspirovaných Biblí, v nichž autorka zachází s barvou a písmem (Carpe Diem, 2009).

Z abstraktních geometrických kompozic se malířka postupně přiklonila znovu k figuraci, ale v nových souvislostech, intenzivní barevnost spojuje s šablonami figur a řeší vztah muže a ženy. Šablonové postavy se chovají očekávatelně, představují univerzální archetypy přítomné v duši každého z nás, které přechováváme z dávnověké historie našeho druhu. Řeší existenciální otázky, význam individuálního osudu uprostřed anonymity těch ostatních. I tentokrát je téma předkládáno jako časové, jako cyklicky se opakující, jako růst, vrchol a odumírání. Příběh, který vyprávějí, je bez konce.

V oblasti užité malby se od roku 1992 věnuje dekorativní výzdobě hudebních nástrojů, především cembal. Od roku 2004 se věnuje dekorativní nástěnné malbě.

• 
  Poraněný sicák, 1980-1999
• 
  Poraněný sicák, 1980-1999
• 
  Poraněný sicák, 1980-1999
• 
  Poraněný sicák, 1980-1999
• 
  Poraněný sicák, 1980-1999
• 
  Nejsladší políbení, 1989
• 
  Skrývání, 1989
• 
  Mezi trny, 1989
• 
  V sobě, 1990
• 
  V sobě, 1990
• 
  Moře, 1994
• 
  Moře, 1994
• 
  Moře vášní lidských, 1994
• 
  Smutek mne ovíjí tak jako bylina hořká, půlfigura, 1999
• 
  7 dní tvoření mého, půlfigura, 1999
• 
  Hlava, 2001-2004
• 
  Hlava, 2001-2004
• 
  Hlava, 2001-2004
• 
  Hlava, 2001-2004
• 
  Hlava, 2001-2004
• 
  Hlava, 2001-2004
• 
  Hlava, 2001-2004
• 
  Hlava, 2001-2004
• 
  Bod, ve kterém je obsažen všechen čas / Ráj, 2008
• 
  Křivka dějin, 2008
• 
  Šekinah, 2008
• 
  Šekinah, 2008
• 
  Slovo jako meč, 2008
• 
  Adam a Eva, 2008
• 
  S křidélky, 2011
• 
  Na sedmém obláčku v sedmém nebi, 2011
• 
  Souměrná, 2011
• 
  Tři v jedné, 2011
• 
  V kole, 2011
• 
  V množině možností, 2011
• 
  Věčná (šuan), 2011
• 
  Zátiší, 2011
• 
  Srdce, 2011
• 
  Vyplutí / Ty jež řídíš loď mou, veď plachty mé, 2011
• 
  Dvojice, 2011
• 
  Geneze celistvosti, 2011
• 
  Adam a Eva, 2012
• 
  Ofelie, 2012
• 
  Silencio, 2012