Miluše Fischerová

K roku 1968 se profesně uvádí jako předsedkyně Ústředního výboru Československého svazu žen, bytem Praha.[2] Původním povoláním byla vychovatelka. Absolvovala obchodní školu, rodinnou školu a Vysokou školu politickou. Od roku 1969 zasedala v České národní radě a byla členkou jejího předsednictva.[3] 31. srpna 1968 byla kooptována za členku Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Z funkce byla uvolněna v září 1969.[4]

Po federalizaci Československa usedla v lednu 1969 do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Nominovala ji Česká národní rada. Ve federálním parlamentu setrvala jen do prosince 1969, kdy rezignovala na poslanecký post.[5]

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa ji Ústřední výbor Komunistické strany Československa zařadil na seznam „představitelů a exponentů pravice“.[6] Byla pak vyloučena z KSČ a angažovala se v opozici k normalizačnímu režimu. V dubnu 1978 podepsala prohlášení 28 bývalých členů KSČ, v němž k 10 výročí pražského jara rekapitulují stav lidských práv a svobod v Československu a kritizují vývoj v zemi.[7] Koncem 80. let patřila do okruhu reformních komunistů okolo platformy Obroda.[8]