Miloslav Klinger

V letech 1936-1940 vystudoval střední odbornou školu sklářskou v Železném Brodě pod vedením prof. Jaroslava Brychty a mistra Jana Stuchlíka. Po dvouleté praxi ve sklárně Josefa Kleinerta v pokračoval od roku 1942 studiem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Karla Štipla. V roce 1944 studium přerušil a začal vytvářet plastiky z olovantého hutního skla, opět v Kleinertově firmě. Studia ukončil teprve roku 1948. Vrátil se do Železného Brodu jako návrhář skleněného nádobí a plastik, kde s přestávkami pracoval až do roku 1982. Na některých návrzích spolupracoval s Josefem Cvrčkem. Tři roky působil jako ředitel Střední sklářské školy v Železném Brodě. Vracel se do Železného Brodu i poté, co přesídlil do Prahy. Svými grafickými pracemi obesílal výstavy na celém svět̟ě; prosazoval syntetické materiály, mechanické a průmyslové techniky práce. Byl mj. tvůrcem razítkové techniky (tzv. stamp art, původně dětská a školní gumová razítka). Od 80. let trpěl Parkinsonovou chorobou, která ho postupně vyřadila z tvorby.[1]

Byl činný také jako výtvarný teoretik, estetik a publicista. Přednášel na VŠUP, kde byl v roce 1986 jmenován docentem[2]

Patřil k výtvarníkům EXPO 58 a moderny 60. let. V tomto stylu navrhoval pro velkosériovou železnobrodskou produkci skleněné plastiky a nádobí jednoduchých geometrických tvarů z čirého nebo tónovaného olovnatého skla. [3] K ceněným plastikám patřily Tanečnice a Pelikáni.[4] Dále se podílel na realizaci skleněných dekorací v architektuře, například pro hotel Inter-Continental v Praze.