Milonice (okres Vyškov)

Obec Milonice (německy: Pflaumendörfl) se nachází v okrese Vyškov v Jihomoravském kraji. Žije zde 356[1] obyvatel.

Milonice
Kostel sv. Petra a Pavla (2007)
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0646 593338
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíBučovice
Okres (LAU 1)Vyškov (CZ0646)
Kraj (NUTS 3)Jihomoravský (CZ064)
Historická zeměMorava
Zeměpisné souřadnice49°9′34″ s. š., 17°4′16″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel356 (2022)[1]
Rozloha4,99 km²
Katastrální územíMilonice
Nadmořská výška250 m n. m.
PSČ683 33
Počet domů149 (2021)[2]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa obecního úřaduMilonice 118
68333 Nesovice
[email protected]
StarostkaJitka Chramostová
Oficiální web: www.milonice.cz
Milonice
Další údaje
Kód obce593338
Kód části obce95044
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1349. Název vznikl odvozením od jména jejího zakladatele vladyky Miloně. V roce 1360 se uvádí, že zde byl již dvůr, lázně a tvrz, která stála údajně na místě pozdější školní zahrady, obklopená vodním příkopem. Dalšími významnými držiteli osady ve středověku byli páni z Ojnic / 1447, 1466 /. V roce 1780 koupil Milonice kníže František z Lichtenštejna a připojil je k panství Bučovskému.

K obci patřily také osady Reska Lhota, která v polovině 16. století zanikla, a Rošťoutky, kde se zachoval dvůr, mlýn a hospoda až do pozdějších let.

Doba vzniku kostela v obci nebyla přesně zjištěna. Zmínka o faře se však objevuje již v r. 1397, v 16. století přešla pod majetek podobojí. Obnovení katolické farnosti bylo v r. 1654. Patřily k ní obce Milonice, Uhřice, Dobročkovice, Nesovice a Nové Zámky. Do r. 1786 sem patřily i Šardičky.

Původní kostel stál v nynější farské zahradě a hřbitov kolem něj sahal až k silnici.

V letech 1805 – 1807, za panování knížete Jana I. Josefa z Lichtenštejna byl ve vsi náhradou za starý kostel postaven nový, zasvěcený sv. Petru a Pavlovi. První farář v něm se jmenoval Antonín Kašparides.

Dobu výstavby kostela dodnes připomíná velký lichtenštejnský erb, zavěšený nad vchodem do chrámu. Z něj také vychází společně s obecní pečetí z r. 1688 znak obce Milonice, navržený heraldikem Miroslavem Pavlů. Motiv jetelového trojlístku symbolizuje zemědělský charakter obce, orlí křídlo z rodového erbu Lichtenštejnů v původních barvách, atributy patronů Milonického kostela sv. Petra a Pavla na modrém podkladě, znázorňujícím protékající Milonický potok.

Znak obce i obecní prapor byly slavnostně uděleny představitelům obce předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Václavem Klausem dne 19.11.2001 a vysvěceny u příležitosti Petropavlovských hodů v červnu 2002.

První školu v obci založili Čeští bratři v 16. století. Po jejich vypuzení škola zanikla a nově se připomíná až v 18. století. Navštěvovalo ji až 300 žáků z širokého okolí.

Od roku 1996 je škola pro nedostatek dětí zrušena.

Elektrifikace obce je datována do r. 1922. V obci byla četnická stanice, spořitelní a záloženský spolek „Raifaisenka“. Ještě ve 30. letech stálo v obci několik domků s doškovými střechami, lidé jim říkali Betlém.

Rozsáhlou činnost zaznamenávala tělovýchovná jednota SOKOL, spolek dobrovolných hasičů vznikl v r. 1896.

Poštovní úřad byl zřízen r. 1893 a úřadovalo se v něm do r. 1926. Roku 1948 byla pošta v obci zrušena. Nově byla zřízena až r. 1994 v nově vybudované víceúčelové budově.

Obyvatelstvo

Struktura

V obci k počátku roku 2016 žilo celkem 362 obyvatel. Z nich bylo 193 mužů a 169 žen. Průměrný věk obyvatel obce dosahoval 43,4 let. Dle Sčítání lidu, domů a bytů, provedeného v roce 2011, žilo v obci 348 lidí. Nejvíce z nich bylo (15,8 %) obyvatel ve věku od 30 do 39 let. Děti do 14 let věku tvořily 12,4 % obyvatel a senioři nad 70 let úhrnem 8,9 %. Z celkem 305 občanů obce starších 15 let mělo vzdělání 42,6 % střední vč. vyučení (bez maturity). Počet vysokoškoláků dosahoval 6,2 % a bez vzdělání bylo naopak 0,3 % obyvatel. Z cenzu dále vyplývá, že ve městě žilo 173 ekonomicky aktivních občanů. Celkem 90,8 % z nich se řadilo mezi zaměstnané, z nichž 76,9 % patřilo mezi zaměstnance, 0 % k zaměstnavatelům a zbytek pracoval na vlastní účet. Oproti tomu celých 48 % občanů nebylo ekonomicky aktivních (to jsou například nepracující důchodci či žáci, studenti nebo učni) a zbytek svou ekonomickou aktivitu uvést nechtěl.[3] Úhrnem 112 obyvatel obce (což je 32,2 %), se hlásilo k české národnosti. Dále 106 obyvatel bylo Moravanů a 3 Slováků. Celých 134 obyvatel obce však svou národnost neuvedlo.[3] Ke dni 31. prosince 2010 zde žilo 353 obyvatel, z toho 188 mužů a 165 žen.[4]

Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.[5]

Místní části18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Počet obyvatel část Milonice403412423533523531588532584506394343337348
Počet domů část Milonice8379849095103127137140141128151147148
Vývoj počtu obyvatel
Data pocházejí z datové položky Wikidat

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v okrese Vyškov.

Galerie

Ochrana přírody

V katastru obce se nacházejí tato chráněná území: Evropsky významné lokality: Černecký a Milonický hájek

Odkazy

Reference

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. Milonice (okres Vyškov) [online]. Praha: Český statistický úřad, 2011-03-26 [cit. 2017-02-01]. Dostupné online.
  4. Aktuální statistické informace z MV ČR
  5. Milonice [online]. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-01-28]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.