Miho Takagiová

Miho Takagiová (japonsky 髙木 美帆, Takagi Miho; * 22. května 1994 Makubecu) je japonská rychlobruslařka.

Miho Takagiová
Miho Takagiová (2013)
Rodné jméno髙木 美帆
Takagi Miho
Datum narození22. května 1994 (27 let)
Místo narozeníMakubecu, Japonsko
PříbuzníNana Takagiová (sourozenec)
Rychlobruslařská kariéra
Reprezentaceod 2009
Světový pohárod 2010
Statusaktivní
Celková vítězství Světového poháru
Grand World Cup1 (17/18)
1500 m2 (17/18, 21/22)
Stíh. závod4 (15/1618/19)
Infobox aktualizován dne 15. března 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Rychlobruslení na ZOH
zlato 2018 Pchjongčchang stíh. závod
zlato 2022 Peking 1000 m
stříbro 2018 Pchjongčchang 1500 m
stříbro 2022 Peking 500 m
stříbro 2022 Peking 1500 m
stříbro 2022 Peking stíh. závod
bronz 2018 Pchjongčchang 1000 m
Mistrovství světa
zlato 2015 Heerenveen stíh. závod
zlato 2018 Amsterdam víceboj
zlato 2019 Inzell stíh. závod
zlato 2020 Hamar sprint
zlato 2020 Salt Lake City stíh. závod
stříbro 2016 Kolomna stíh. závod
stříbro 2017 Kangnung stíh. závod
stříbro 2019 Calgary víceboj
stříbro 2019 Heerenveen sprint
stříbro 2019 Inzell 1500 m
stříbro 2022 Hamar víceboj
bronz 2016 Kolomna hrom. start
bronz 2017 Hamar víceboj
bronz 2017 Kangnung 1500 m
bronz 2020 Salt Lake City 1000 m

Na juniorském světovém šampionátu startovala poprvé v roce 2009, kdy získala stříbrnou medaili ze stíhacího závodu družstev. Společně s japonským týmem dokázala tento cenný kov obhájit i v letech 2010, 2011 a 2012, přičemž na MSJ 2013 v této disciplíně Japonky zvítězily. Startovala na Zimních olympijských hrách 2010 (1000 m – 35. místo, 1500 m – 23. místo, ve stíhacím závodě družstev byla náhradnicí). Ve Světovém poháru závodí od sezóny 2010/2011; v roce 2011 se představila i na svém prvním seniorském Mistrovství světa. Na juniorských světových šampionátech v letech 2012 a 2013 vybojovala v individuálních závodech celkem sedm medailí (z toho čtyři zlaté). První seniorský cenný kov si přivezla z MS 2015, kde japonský tým vyhrál stíhací závod družstev. O rok později skončilo japonské družstvo druhé, sama navíc v závodě s hromadným startem získala bronzovou medaili. Na světovém šampionátu 2017 obhájila s japonským týmem stříbro ve stíhacím závodě družstev a vybojovala bronz na distanci 1500 m. Z Mistrovství světa ve víceboji si téhož roku přivezla bronzovou medaili.

Na Zimních olympijských hrách 2018 se v závodě na 3000 m umístila na pátém místě, na poloviční trati si dobruslila pro stříbro, na distanci 1000 m vybojovala bronz a ve stíhacím závodě družstev získala zlatou medaili. O několik týdnů později zvítězila ve víceboji na Mistrovství světa 2018. V sezóně 2017/2018 zvítězila ve Světovém poháru v celkovém hodnocení Grand World Cupu a v celkové klasifikaci stíhacích závodů družstev a závodů na 1500 m. Z MS 2019 si přivezla zlato se stíhacího závodu družstev a stříbro z distance 1500 m. Na sprinterském světovém šampionátu 2019 i světovém šampionátu ve víceboji 2019 vybojovala stříbrné medaile. Na MS 2020 obhájila prvenství ve stíhacím závodě družstev a získala bronz na kilometrové trati, následně vyhrála Mistrovství světa ve sprintu 2020. Na ZOH 2022 vyhrála závod na 1000 m, obhájila stříbrnou medaili na distanci 1500 m a stříbro také vybojovala na trati 500 m a ve stíhacím závodě družstev, kromě toho byla šestá v závodě na 3000 m. Krátce poté získala stříbrnou medaili na Mistrovství světa ve víceboji 2022 a v sezóně 2021/2022 také vyhrála celkové hodnocení Světového poháru v závodech na 1500 m.

Její sestra Nana Takagiová je rovněž rychlobruslařka.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.