Mieming

Mieming se nachází uprostřed Miemingské náhorní plošiny nad údolím Oberinntalu, na úpatí Miemingských hor. K území obce patří také malá část údolí Gaistal odbočující z Leutaschu, která se nachází již za řetězcem Mieminger. Mieming tak na severu sousedí se státní hranicí s Německem. Jižní hranice obce prochází středem řeky Inn.

Díky klimaticky příznivé poloze, která je i v zimě velmi slunečná, blízkosti tržního města Telfs a dobrému napojení na inntálskou dálnici A12 zažívá Mieming výrazný růst osídlení; čtvrti Barwies a Obermieming se prakticky srostly a dynamicky se rozvíjejí i osady Weidach a Untermieming. Především se do Innsbrucku stěhuje stále více mladých párů, které sem dojíždějí.

Počátky osídlení oblasti, kde se dnes nachází Mieming, sahají do roku 15 př. n. l., kdy Římané dobyli údolí řeky Inn a připojili je ke své provincii Rhaetia. Stopy po tomto osídlení však dodnes chybí, i když lze předpokládat, že se zde nějací lidé usadili. Lze také předpokládat, že existovalo spojení mezi cestou Via Claudia Augusta, která vedla přes Fernpass do Augsburgu, a cestou z Veldideny přes Scharnitz do Augsburgu, která vedla přes dnešní Mieming.

Po zániku Římské říše v roce 476 n. l. se Tyrolsko stalo součástí Vizigótské říše a Bavoři se pokojně stěhovali do oblasti osídlení. I když přesné datum osídlení Bavory není známo, je jisté, že Mieming rozhodně patří do starých bavorských sídelních oblastí.[2]

První písemná zmínka pochází z roku 1071, kde je "Mieminga" poprvé zmíněna mezi ostatními majetky v nadačním seznamu augsburského kolegiátního kláštera svaté Gertrudy. Název s typickou bavorskou příponou -ing se vztahuje k původnímu osadníkovi jménem Miemo.[3]

Blason: V děleném bílo-červeném štítě v bílém poli jalovcová ratolest.

Obecní znak, udělený v roce 1953, znázorňuje tyrolské národní barvy s bílou a červenou. Jalovcová větev odkazuje na skutečnost, že tato rostlina je rozšířená v oblasti Miemingeru, což je zmíněno již v tyrolské zemské říkance z roku 1558.[4]

• Limas, Francie