Michel Tognini

Michel Tognini se narodil 30. září 1949 ve francouzském Vincennes. padesátitisícovém městě v pařížské aglomeraci. Absolvoval leteckou školu v Grenoblu, diplom inženýra získal roku 1973 na akademii vojenského letectva v Salon-de-Provence. Poté sloužil ve vojenském letectvu jako pilot, létal na stíhacích bombardérech Super Mystère B2 a Mirage F1.[1] Roku 1982 prošel výcvikem na škole zkušebních letců ve Velké Británii (Empire Test Pilots School)), poté sloužil ve zkušebním středisku v Cazaux a od roku 1999 v Bretigny-sur-Orge. Na 80 typech letadel nalétal na 4300 hodin.[2]

Roku 1984 se přihlásil do druhého náboru astronautů francouzské kosmické agentury CNES, uspěl a v září 1985 se stal jedním ze sedmi nových astronautů.[1]

V srpnu 1986 byl jmenován záložníkem Jean-Loup Chrétiena při jeho letu na vesmírnou stanici Mir v sovětsko–francouzském programu Aragatz (5. návštěvní expedice). Od listopadu 1986 cvičil ve Středisku přípravy kosmonautů v Hvězdném městečku. Chrétienův let proběhl v listopadu–prosinci 1988.[1]

V letech 1989–1990 se v Toulouse podílel na přípravě pilotovaných kosmických letů raketoplánu Hermes,[2] s Jean-Pierre Haignerém měl být v první posádce raketoplánu. Roku 1990 se zúčastnil druhého náboru astronautů Evropské kosmické agentury (ESA), do oddílu ESA však vybrán nebyl.[1]

V následujícím rusko–francouzském programu Antarès (10. návštěvní expedice na Mir) byl vybrán ke kosmickému letu. Od ledna 1991 se připravoval ve Hvězdném městečku,[1] mimo jiné i na simulátorech sovětského raketoplánu Buran.[2] Do vesmíru odstartoval 27. července 1992 v kosmické lodi Sojuz TM-15 z kosmodromu Bajkonur s Anatolijem Solovjovem a Sergejem Avdějevem, v posádce lodě zastával pozici kosmonauta-výzkumníka. Na Miru se věnoval se především lékařsko-biologickým experimentům navazujícím na program Agaratz, v kosmu prožil 13 dní, 18 hodin a 56 minut, přistál 10. srpna 1992 v Sojuzu TM-14 společně se starou posádkou Miru (11. základní expedice – Alexandr Viktorenko, Alexandr Kaleri).[3]

V letech 1995–1996 prodělal v Johnsonově vesmírném středisku NASA v Houstonu společnou přípravu s astronauty 15. náboru NASA, kterou završil získáním kvalifikace letového specialisty. Poté pracoval v Johnsonově středisku.[1]

V listopadu 1997 byl jmenován letovým specialistou posádky mise STS-93. Raketoplán Columbia k letu STS-93 vzlétl z Kennedyho vesmírného střediska 23. července 1999. Hlavním cílem lmise bylo vypuštění rentgenové observatoře Chandra. Columbia přistála 27. července po 4 dnech 22 hodinách a 50 minutách letu.[4]

V listopadu 1999 v rámci sjednocování (západo)evropských skupin astronautů přešel ze zrušeného oddílu CNES do sboru astronautů Evropské kosmické agentury (ESA). Aktivním astronautem byl do 1. května 2003, kdy byl jmenován vedoucím oddělení astronautů v Evropském středisku astronautů (Astronaut Division at the European Astronaut Centre) v Kolíně nad Rýnem.[1] V lednu 2005 se stal vedoucím celého střediska.[2]

Michel Tognini je podruhé ženatý, z každého manželství má syna a dceru.[1]