Michel Bataille

Spisovatel Michel Bataill se narodil 25. března 1926 v Paříži. Vystudoval architekturu a po nějakém čase začal spolupracovat na projektech se známým švýcarským architektem, urbanistou a teoretikem Le Corbusierem. Po jeho smrti se stal správcem jeho nadace a dědicem jeho díla uloženého v muzeu. Kromě architektury se Bataille od mládí věnoval literatuře. Po třinácti letech tak architekturu opouští a začíná se naplno věnovat psaní. Začal psát ve velmi mladém věku a zanechal za sebou rozsáhlé dílo. Jeho prvotinou je dílo Patrick, které vyšlo již v roce 1947, tedy v jeho jednadvaceti letech. Za román získal v roce 1950 cenu Stendhal. Od té doby mu vyšlo 17 románů, které byly přeloženy do mnoha jazyků a rovněž byly poctěny cenou. Zemřel 28. února 2008 ve věku 81 let ve městě Clamart.

Michel Bataille si během svého života protrpěl řadu nepříjemností, podstoupil šest operací uší a téměř ohluchl. Má proto hluboké pochopení pro lidské utrpení. V románech vychází z životních zkušeností a hluboké znalosti lidské psychiky. Lidská tragédie se mu stala ústředním tématem téměř ve všech dílech. Neupadá však do sentimentality, ale snaží se hrdiny svých příběhů povzbudit, vdechnout jim sílu, zmužilost a schopnost přežít i v největším utrpení. Za největší zlo autor považuje válku, kterou sám v mládí prožil. Jeho motivací pro psaní mu tedy bylo varování před absurdnostmi moderní doby. Chtěl poukázat na to, že existence lidí je nepřetržitě ohrožována, a že lidské životy závisí na náhodě, zda se nerozpoutá nezadržitelná síla smrtonosných objevů.

• Patrick – prvotina, 1947, cena Stendhala, protiválečné téma
• Pyramida na moři (Une pyramide sur la mer) - román s napoleonskou tematikou, cena Deux-Magots 1966, zfilmováno

Dalším inspiračním zdrojem se mu stalo prostředí důvěrně známé – neklidný svět umělců, stavebních koncernů a bank:

• Pět podzimních dnů (Cinq jours d´autumne, 1963)
• Bez přístřeší, bez zákona (Sans toit, ni loi, 1973)
• Strach z génia (v originále Město bláznů – La ville des fous, 1966)

Dílo prosazuje Bataillův nesmlouvavý protiválečný postoj. Za nejvyšší hodnotu, kterou lidstvo má, považuje svět zbavený války a lásku člověka k člověku. Hlavní postavou je francouzský architekt Victorien Sauvage, který byl inspirován Le Corbusierem. Dílo líčí prolínání osudů tohoto architekta s osudy mladého absolventa architektury Amyota, v jehož příběhu se objevuje mnoho Bataillových autobiografických črt. S Amyotem se Sauvage setkává v nemocnici, kde se oba podrobili ušní operaci. Autor sám musel během svého života podstoupit šest operací, aby se mu sluch alespoň částečně zlepšil. Na osudech Victoriena Sauvage autor poukazuje na těžkosti skutečného umělce, který je obklopen konzumní společností. Architekt musí čelit prostřednosti a závisti lidí, kteří nerozumí jeho tvůrčím myšlenkám, nebo nechtějí rozumět, ale kteří mají bohužel vždy poslední slovo. Sauvageovi se nepodařilo udělat z Paříže „sluneční město“, kde by lidé žili klidně, zdravě, v pohodě a míru. Avšak on se nevzdává a od svých myšlenek nikdy neustoupí. Žije proto samotářsky, věnuje se jen práci a jediné co ho drží nad vodou je oddanost jeho mladého spolupracovníka Amyota, ve kterém vidí svého následovníka a pokračovatele. Bataille prostřednictvím díla varuje před jednou z hlavních nemocí současného světa- honbou za ziskem, prospěchářstvím a lhostejností.

• Vánoční stromek (L'arbre de Noël, 1967, v MF 1976 a 1980)

Román Vánoční stromek je nejdůraznějším a nejvarovnějším mementem autorovy touhy po odstranění válek. Inspiroval se skutečnou událostí: katastrofou v Palomares. Roztržení pouzdra bomby a jeho následné zákeřné záření zasáhlo desetileté dítě, které během několika měsíců zemřelo na leukemii. V Nouvelles littéraires z 21. prosince 1967 Bataille o tom píše. „Na katastrofě v Palomares si celý svět uvědomil, jak fantasticky ničivá síla se ustavičně vznáší nad našimi hlavami. Kdyby byla tenkrát explodovala, radioaktivita by byla zasáhla všechno až po Švédsko. To je nesmírně působivá skutečnost. Kdyby se letadlo zřítilo nebo vybuchlo, mohlo by se pouzdro načasované roztrhnout a to by znamenalo riziko rozšíření radioaktivity po celé Evropě. To byl výchozí fakt mé knihy. Vyneslo mi to zlé spory, které se měnily v polemiku, neboť moji protivníci se dotázali atomových vědců ve snaze dokázat, že se mýlím.“ Hlavní postavou je mladý Pascal, který si uvědomuje blízkost smrti, ale nepodléhá jí. Hrůzu, strach a smutek překonává a mění se ve vyzrálého, svrchovaně moudrého člověka. Autor předkládá čtenářům knihu, která nutí k hlubokému zamyšlení nad údělem člověka a lidstva, knihu, která varuje a rozechvívá. Kniha se stala podkladem pro zfilmování.

• Děti osudu (Les enfants du destin), 2 svazky: Planoucí srdce (Le coeur rouge, 1977), Modří ptáci (Les oiseaux, 1977) – zachycení Francie mezi dvěma světovými válkami, shrnuje veškeré poznání reality 20. století