Ewald Murrer

Ewald Murrer (* 24. července 1964 Praha) je pseudonym českého básníka Michala Wernische, syna básníka a překladatele Ivana Wernische[1] a výtvarnice Heleny Wernischové.

Michal Wernisch
Jiná jménaEwald Murrer
Narození24. července 1964 (57 let)
Praha
Československo Československo
Povoláníspisovatel a básník
RodičeIvan Wernisch otec Helena Wernischová matka
PříbuzníMartin Wernisch bratr
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Ewald Murrer byl v první polovině devadesátých let šéfredaktorem literárního časopisu Iniciály, poté působil v rozhlasové stanici Echo. V roce 1995 pracoval v agentuře Polymnia, později v letech 1996 až 1997 jako kreativní ředitel v reklamní agentuře Inverze. Koncem 90. let byl vedoucím redaktorem magazínu Pátek Lidových novin a později Magazínu Dnes.[2] Později byl také šéfredaktorem časopisů Quo[3] či Můj dům.

Ewald Murrer (Michal Wernisch) má dvě dcery – Nelly (1987), Rosalii (1994) a dva syny – Kryštofa (2006) a Matěje (2008). Žije s družkou Ereou Křížovou.

Bratrem Ewalda Murrera je evangelický teolog Martin Wernisch.

Dílo

1981 – Holub na střeše (samizdat, Tomáš Pěkný, poesie)

1990 – Zápisník pana Pinkeho (In margine, Praha, lyrická próza; 2 vydání – Inverze, Praha 1993; 3 vydání – Paper Jam, Praha – Hradec Králové, 2018, lyrická próza)

1992 – Mlha za zdí (Mladá fronta, Praha, básně, výbor ze samizdatových drobností)

1992 – Vyznamenání za prohranou válku (Vokno, Praha, poesie)

1995 – Situace (Krásné nakladatelství, Praha, poesie)

1996 – Sny na konci noci (Petrov, Brno, povídky)

2007 – Nouzové zastavení času (Host, Brno, poesie)

2018 – Tma se mne dotýkala (Argo, Praha, poesie)

2019 – Noční četba (Aula, Praha, poesie) - kniha získala roku 2020 cenu Magnesia litera za poesii

2020 – Tajný sběrač levandule (Aula, Praha, poesie)

2021 – Zprávy tajnou řečí (Albatros, Praha, poesie pro děti)

2021 – Hlasy ryb (Argo, Praha, poesie)

2021 – Fú (Paper Jam, Praha – Hradec Králové, poesie)

2021 – Čtení z ohně (Aula, Praha, poesie)

Jeho texty byly publikovány také v řadě antologií, například Básně (In Margine, 1989), Child of Europe (Penguin Books, 1990), Daylight in Nightclub Inferno (Catbird Press, 1997), Ryby katedrál (Petrov, 2002), U nás ve sklepě (Revolver Revue, 2013), Dryák ředěný Vltavou (Městská knihovna Praha, 2016), Máme kostru ve skříni (Albatros, 2019). Časopisecky vychází Murrerova poezie po celém světě.

Pražské anglofonní nakladatelství Twisted Spoon Press vydalo v roce 1995 překlad Zápisníku pana Pinkeho a roku 1997 Snů na konci noci.

Roku 2000 vydal pod občanským jménem román Modrá knížka aneb Jeblo mu (Eminent, Praha).

V osmdesátých letech jako textař spolupracoval se skupinou Veselí Filištínové a v první polovině devadesátých let dvacátého století s pražskou gothic rockovou skupinou Jean Marais Salvation, později také s fresh–dekadentním projektem Protocols of Paranoia DJ Victoria Gloria (texty, videoprojekce).

Ewald Murrer se věnuje také výtvarnému umění (převážně tvorbě koláží) a knižním ilustracím (např. díla Milana Ohniska či Sabriny Karasové).

V roce 2020 získal první místo v ocenění Magnesia Litera v kategorii poezie.

Reference
  1. Ewald Murrer ve Slovníku české literatury po roce 1945
  2. Wernisch šéfredaktorem Quo Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine, 8. listopadu 2007
  3. I muži mají své... časopisy, 15. listopadu 2001

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.