Michail Vasiljevič Nevodčikov

O životě Michaila Nevodčikova před rokem 1742 toho není příliš známo. Podle většiny zdrojů pocházel z rodiny obchodníků z Tobolska. V jiných zdrojích je ale uváděn jako rodák z Velikého Usťugu, kde byl rolníkem.[1]

V roce 1742 se Nevodčikov stal účastníkem Velké severní expedice, aby se jako geodet a kreslíř map vydal na lodi do Japonska a zmapoval vody a pobřeží. Dá se předpokládat, že musel mít již podobné zkušenosti z kartografie a musel se již dříve plavit na moři, jinak by mu tak zodpovědný úkol nebyl svěřen.[2]

V roce 1745 postavil spolu s obchodníkem Sebajevským svou vlastní loď, na které vyplul jako navigátor do vod Tichého oceánu, aby našel nové země a nové ruské poddané. Objevil tři ostrovy z Aleutského souostroví, prohlásil místní Aleuty za ruské poddané a přinutil je platit jasak v bobřích kožešinách.

Za objev nových ostrovů byl Nevodčikov 20. června 1752 oceněn povýšením a přidělením do Ochotsku, kde byl o rok později oficiálně povýšen do hodnosti navigátora. Od roku 1753 do roku 1767 se zúčastnil mnoha plaveb s různými úkoly na Kurilské ostrovy, Aleuty, ke břehům Kamčatky i Japonska. V roce 1767 odešel do důchodu a v záznamech je uvedeno, že odešel "pro prostopášnost a slepotu".

Od roku 1771 vyučoval na ochotské navigační škole kartografii a navigaci.

V roce 1775 se podílel na návrhu přesunu ochotského přístavu do ústí řeky Ulji, řešil především praktickou hydrografickou část přesunu. Tato studie je poslední dochovaný záznam o jeho životě, není známo kdy a kde zemřel.