Miřetice u Vintířova

Miřetice u Vintířova (německy Meretitz) jsou malá vesnice, část obce Radonice v okrese Chomutov. Nachází se asi dva kilometry od Radonic. Leží v katastrálním území Radonice u Kadaně o výměře 13,17 km².[2]

Miřetice u Vintířova
Náves
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecRadonice
OkresChomutov
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°18′53″ s. š., 13°16′59″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel32 (2011)[1]
Katastrální územíRadonice u Kadaně (13,17 km²)
Nadmořská výška320 m n. m.
PSČ431 55
Počet domů14 (2011)[1]
Miřetice u Vintířova
Další údaje
Kód části obce138266
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název

Název vesnice je odvozen z osobního jména Mirata ve významu ves lidí Miřatových. Jméno Mirata vychází ze staročeského výrazu mier (mír) nebo miera (míra). V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: de Mirzeticz (1394), Meretitz (1787 a 1846) a Miřetice u Vintířova (1854).[3]

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1394, kdy jsou zmiňováni Pešek a Buda z Miřetic.[4] Ovšem podle listiny z roku 1367 patřila k panství hradu Hasištejn, které tehdy měli v zástavě bratři Heřman a Bernard ze Šumburku.[5] V šestnáctém století byla vesnice připojena k vintířovskému panství, jehož součástí zůstaly až do roku 1850, kdy se stala součástí Vintířova.[4]

Zatopený hnědouhelný lom Anna Eleanora

Třicetiletá válka Miřetice příliš nepostihla. Ve čtrnácti domech zde žilo pět sedláků, sedm chalupníků a dvě rodiny závislé na obci. Dohromady měli třináct potahů, sedmnáct krav, šestnáct jalovic, 23 ovcí a 76 prasat. K vesnici patřilo 226 strychů orné půdy. Jeden z chalupníků provozoval šenk. Před koncem osmnáctého století se počet usedlostí zvýšil na 27 a v roce 1843 žilo ve 28 domech 143 obyvatel. Od roku 1886 se vesnice stala samostatnou obcí, ale neměla vlastní kostel ani školu.[4]

V těsném sousedství vesnice fungoval od počátku padesátých let devatenáctého století důl Jan vybudovaný A. Stöcklem. Brzy po otevření produkoval 1400 tun uhlí ročně a těžba zesílila po odvodnění terénu, které umožnilo těžbu svrchní sloje povrchovým lomem. Do roku 1887, ve kterém byl provoz dolu zastaven, se v něm vytěžilo asi sto tisíc tun uhlí. V roce 1918 ve stejné lokalitě otevřela Radonická uhelná společnost povrchový lom Anna Eleanora. Po vytěžení několika tisíc tun nekvalitního uhlí byl lom nejpozději v roce 1922 uzavřen.[6] Z lomu se zachovala zatopená jáma a zbytky železniční vlečky, kterou se uhlí odváželo k radonickému nádraží.[7]

Fragment můstku železniční vlečky

Během druhé světové války sloužil dům čp. 18 jako zajatecký tábor pro dvacet válečných zajatců z Francie.[8] Vysídlení Němců z Československa a zřízení blízkého vojenského újezdu způsobilo hlubokou stagnaci, v jejímž důsledku musela být zbořena značná část domů a dochovaná zástavba byla ještě na začátku 21. století ve zchátralém stavu. Zejména severní strana návsi si však uchovala určitou urbanistickou a památkovou hodnotu.[9]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 192 obyvatel (z toho 97 mužů), z nichž bylo osm Čechoslováků a 184 Němců. Všichni patřili k římskokatolické církvi.[10] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 151 obyvatel: jednoho Čechoslováka a 150 Němců. I tentokrát byli všichni římskými katolíky.[11]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[12][13]
18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Obyvatelé 17014315615216519215195635548313332
Domy 2730282829303129161314131314

Obecní správa

Miřetice jsou místní částí obce Radonice. V roce 1869 byly osadou Vintířova a při sčítání lidu v letech 1880–1890 byly pod názvem Miřetice u Radonice samostatnou obcí v okrese Kadaň. Do téhož okresu spadaly také v období 1900–1950, ovšem pod jménem Miřetice u Vintířova. Od roku 1961 se uvádí jako místní část Radonic v okrese Chomutov.[14]

Pamětihodnosti

Boží muka

Na jižní straně návsi stávaly rozměrné usedlosti, zatímco stranu severní zaujala menší hospodářství, z nichž některá snad vznikla rozdělením větších statků. Přímo na návsi a na její západní straně byla postavena řada chalupnických a domkářských domů. Jediným dochovaným domem s hrázděným patrem je bývalé čp. 13. Většina domů byla postavena v klasicistním a ekletickém slohu, ale dochovala se ve zmodernizovaných podobách (čp. 12, 14, 15 a 16). Nejhonosnějším domem je čp. 17.[9]

Na jižním okraji vesnice stojí památkově chráněná boží muka.[15] K domu čp. 28 je přistavěna obdélná kaple svaté Anny[16] ze druhé poloviny osmnáctého století.[17] Má zbouranou původní střechu se sanktusníkem a využívá se jako skladiště.[16] V mezi v polích na západ od vesnice stojí zděná výklenková kaple se zničenými fasádami.[18]

Odkazy

Reference

  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. [cit. 2016-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-24.
  3. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. S. 90.
  4. VALEŠ, Vladimír. Radonice, Mašťov a okolí. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2001. 96 s. Kapitola Miřetice, s. 39–58. Dále jen Valeš (2001).
  5. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Hasištejn – hrad, s. 129.
  6. BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 150.
  7. Železnice Radonice odbočka-Miřetice Anna-Eleonora důl [online]. Zrušené a zaniklé železnice v ČR, 2014-12-10 [cit. 2021-04-28]. Dostupné online.
  8. Valeš (2001), s. 21.
  9. PEŠTA, Jan. Encyklopedie českých vesnic. 1. vyd. Díl IV. Ústecký kraj. Praha: Libri, 2009. 351 s. ISBN 978-80-7277-151-6. S. 167–168.
  10. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 247.
  11. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 132.
  12. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 380, 381.
  13. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 293.
  14. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 2. Praha: Český statistický úřad, 2006. 624 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 322.
  15. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-07-02]. Identifikátor záznamu 153969 : Boží muka. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
  16. Kaple svaté Anny [online]. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice [cit. 2016-07-02]. Dostupné online.
  17. Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Miřetice u Vintířova, s. 397.
  18. Kaplička [online]. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice [cit. 2016-07-02]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.