Metro v Kapitolu Spojených států amerických

Nejstarší dopravní prostředek podzemní dráhy užívaný mezi lety 1909–1912

První linka vznikla v roce 1909 a spojovala Russell Senate Office Building s Kapitolem. Původně byly kanceláře senátorů přímo v budově Kapitolu, po dokončení Russellovy samostatné kancelářské budovy v roce 1908 nastala potřeba rychlé přepravy členů senátu na hlasování do zasedací síně.[2] Těch bývá ve 21. století během jednoho roku v řádu stovek.[3] Obsluhována byla nejdříve elektrickými automobily značky Studebaker, které byly v roce 1912 nahrazeny jednokolejnicovou tratí.[4] Tato linka prošla řadou modernizací, naposledy v roce 1994.[2][5] V roce 1960 byla postavena další trať do nové Dirksenovy kancelářské budovy. O pět let později byla spolu s otevřením budovy zprovozněna třetí linka do Rayburn House Office Building s kancelářemi členů Sněmovny reprezentantů.[6] Trať z roku 1960 byla v roce 1982 prodloužena do zatím poslední zastávky v nové budově Hart Senate Office Building. Trať Kapitol–Dirksen–Hart od roku 1993 obsluhuje automatický people mover.[1][4]

Během zasedání vlaky jezdí celý den a to až do pozdních hodin.[1] Někteří členové kongresu tento systém neužívají (podél tratí vede pěší koridor) a to buď z preference (Hillary Clintonová, John Cornyn, Ben Cardin) nebo jako protest proti zbytečnému plýtvání peněz daňových poplatníků (Mike DeWine).[2][6] Během kampaně pro volby prezidenta USA 1996 Republikánský kandidát Steve Forbes kritizoval pozdějšího výherce primárek a tehdejšího vůdce většiny senátu Boba Dolea za zbytečnou rekonstrukci systému za 18 milionů dolarů.[5] Pokud zrovna neprobíhá hlasování, mohou, s výjimkou jednoho vozu vyhrazeného pro členy kongresu na trase Rayburn–Kapitol, tyto dopravní prostředky zdarma využít také návštěvníci Kapitolu v rámci jeho prohlídky.[1][5][6]