Meteorický roj

Meteorický roj je astronomický jev, který vzniká, když Země při svém pohybu zkříží pás meteoroidů – fragmentů, kopírujících oběžné dráhy svých mateřských těles. Je tvořen meteory, zdánlivě vylétajícími z jednoho bodu na obloze. Jestliže mají meteoroidy stejné mateřské těleso – tedy těleso, ze kterého pocházejí (většinou jím je kometa nebo vyhaslá kometa), mají souběžné dráhy pohybu. Je to dáno tím, že když se kometa blíží ke Slunci, její ledové jádro se pomalu rozpadá a nechává za sebou pás prachových částic neboli meteoroidů. Tyto úlomky jsou těžší, než je prach v chvostě komety, a tudíž nejsou slunečním větrem rozfoukány do vesmíru. Místo toho se vytvoří pás úlomků obíhajících kolem Slunce po stejné dráze jako mateřská kometa. (U jednoho roje je možné, že mateřským tělesem by mohl být Měsíc – tedy že vznikl z hmoty vyvržené při dopadu velikého meteoroidu na jeho povrch.)

Meteorický roj Perseidy (2005).

Meteoridy pak mohou zkřížit dráhu Zemi a vletět do její atmosféry. Jedná se většinou o malá tělesa letící rychlostí několika desítek kilometrů za sekundu (asi 40 000 – 250 000 km/h), kterých denně protne ochrannou vrstvu atmosféry odhadem na 200 milionů. Agresivní plyny v horních částech atmosféry způsobí okamžité hoření meteoroidů, a ty se obvykle ve zlomku sekundy vypaří. Světelnému úkazu, který vzniká při jejich průletu atmosférou, se říká meteor.

Některá tělesa průlet atmosférou přežijí, ale husté plyny v nižších vrstvách atmosféry prudce sníží jejich pádovou rychlost asi na 90 metrů za sekundu (asi 320 km/h). Tomu, co z nich zbude po dopadu na zem, se říká meteorit.

Jelikož mají meteoridy téměř rovnoběžné dráhy, při pohledu ze Země se zdá, že meteory jakoby vyletají z jediného bodu na obloze. Tento bod se nazývá radiant. Pro představu, proč je tomu tak, si vzpomeňte na koleje. Jsou rovnoběžné a přece se v dálce zdánlivě sbíhají v jednom bodě. Tohle je jenom jiný případ tohoto jevu, perspektivy.

Příklady meteorických rojů jsou Geminidy (mateřským tělesem je vyhaslá kometa Phaeton), Perseidy (m.t. kometa Swift-Tuttle), Orionidy a ${\displaystyle \eta }$ Akvaridy (m.t. Halleyova kometa), Leonidy (m.t. Tempel-Tuttle), Kvadrantidy, Severní a Jižní ${\displaystyle \delta }$ Akvaridy, Tauridy, ${\displaystyle \chi }$ Orionidy, Lyridy ad. Meteorických rojů je velice mnoho, ale jenom zhruba 20 je takových, při kterých vidíme v maximu za hodinu několik meteorů. Meteorický roj totiž netrvá po celý rok, ale jenom několik dnů až týdnů v roce. Maximum roje trvá několik hodin až několik dní. V návaznosti na zvětšující se vzdálenost dráhy Země od dráhy komety klesá počet fragmentů, které se střetnou se zemskou atmosférou.

Částice se také časem vzdalují (rozptylují) od dráhy komety. Čím je roj starší, tím déle jej lze pozorovat, ale tím méně meteorů vidíme v maximu.