Messerschmitt Me 210

Pozemní personál během vkládaní bomb do pumovnice Me 210.

Původní design Me 210 byl navržen koncem roku 1937 jako náhrada za Messerschmitt Bf 110. Na podzim roku 1938 RLM zadalo firmám Arado a Messerschmitt za úkol zkonstruovat náhradu za Bf 110. Výsledný design konstrukční kanceláře Messerschmitt se skládal z obyčejné úpravy základního draku Bf 110, do kterého byly instalovány výkonnější motory a těžší výzbroj. Odpověď Arada na požadavky bylo Arado Ar 240, ale důvěra v předešlou konstrukci originálního těžkého stíhače dlouhého doletu a stíhacího bombardéru Bf 110 vedla v roce 1938 k podepsání smlouvy s Messerschmittem jako vítězem zakázky. Výsledkem byl Me 210, který poprvé vzlétl 5. září 1939, poháněný dvěma motory DB 601A o výkonu 1050 hp. Přišlo se na to, že je extrémně nespolehlivý, těžko ovladatelný a nestabilní.

Po prvním letu prototypu Me 210 V1 musel být kvůli svým bídným letovým vlastnostem důsledně přepracován. Stroj měl problémy s podélnou stabilitou. Konstrukce byla vylepšena nahrazením původně dvojité části ocasních ploch klasickou a takto upravený stroj vzlétl 23. září 1939. Jemné zlepšení bylo viditelné ale navzdory mnoha úpravám na dvou prototypech byly letové vlastnosti stále mizerné. Stroj měl tendenci pádu do vývrtky a problémy s motory. Je těžké pochopit jak se navzdory těmto problémům mohl nakonec dostat do sériové výroby.

Ještě během testovacích letů v polovině roku 1940 RLM objednalo 1 000 strojů. Prvních 15 sériových strojů bylo označeno jako testovací a 5. září 1940 program utrpěl první ze sérii nehod, když se druhý prototyp rozlomil ve vzduchu během střemhlavého letu, pilot Fritz Wendel se však ze zničeného stroje zachránil na padáku. První předsériové stroje byly zkoušeny ve speciální nově vytvořené jednotce Erprobungsgruppe 210 na konci roku 1940. ErG 210 měla podstoupit operační testy Me 210 a vyvinout novou bojovou taktiku pro nasazení tohoto typu. Jejím velitelem se stal Hauptmann Walter Rubensdörffer, který byl zabit v boji na Bf 110 nad Anglií, dříve než mohl do Me 210 vůbec nasednout. Další obětí byl Oberleutnant Heinz Forgatsch, ze 3./SKG 210. Zahynul při nehodě během testování Me 210 na letišti Rechlin. Sériová výroba začala na jaře 1941 v Augsburgu a Řezně.[1]

Me 210 A-1 ve Francii, 1942.

Me 210A nad Tuniskem, 1943

Stejné problémy byly zaznamenány u 8 předcházejících sériových Me 210 A-0 a 13 sériových Me 210 A-1 a proto byly zahrnuty do testovacího programu, zlepšení bylo přesto minimální. Bylo jasné, že jsou nevyhnutelné zásadní změny, pokud mají být chyby odstraněny. V této fázi by takový krok znamenal nezbytné zpoždění, proto dodávky začaly a 64 strojů bylo dodáno na začátku dubna 1941 a to ve dvou variantách: Me 210 A-1 těžký stíhač k boji proti bombardérům, vyzbrojený dvěma 20 mm kanóny MG 151/20 a dvěma 7,92 mm kulomety a Me 210 A-2 stíhací bombardér s nosností 2000 kg bomb.

Na konci roku 1941 bylo testování ukončeno a výsledek byl, že stroje byly stále nevhodné pro nasazení kvůli problémům se stabilitou. Messerschmitt modifikoval předsériový stroj (Me 210 A-0 , NE + BH , Werk Nr. 101), prodloužením zadní části trupu a přejmenováním na Versuch-number V17 , který byl zalétán 14. března 1942. Tato modifikace byla úspěšná z hlediska výrazného zlepšení ovladatelnosti. Další důležitá úprava byla nainstalování pohyblivých slotů na náběžné hraně křídla v červenci 1942. Zanedlouho po otestování bylo nařízeno osadit jimi všechny dosud vyrobené stroje.

Avšak 14. dubna, po tom co bylo dodáno asi 200 kusů Me 210, byla výroba zastavena ve prospěch znovuzavedení výroby Messerschmittu Bf 110, aby se získal čas na vyřešení obtíží Me 210. Problém se stabilitou byl nakonec vyřešen instalací automatických slotů na náběžné hraně křídla a prohloubením a prodloužením zadní části trupu o 0,95 m. Zlepšení byla otestována a s podmínkou, že se použijí motory Daimler-Benz DB 603A o výkonu 1 750 hp (1305 kW), kvůli zlepšení výkonů byla schválena výroba. RLM to přijalo jako řešení s vědomím, že to umožní použití nedokončených trupů Me 210 a Messerschmitt dostal povolení začít se sériovou výrobou pod změněným názvem Me 410.

Verze Me 210C, dřívější model, byla stavěna v Maďarsku Dunajskými leteckými závody. Messerschmitt dodal díly a nástroje a byla postavena nová továrna pro výrobu, když bylo rozhodnuto zastavit německý program. Přesto se Maďaři rozhodli ve výrobě pokračovat a jeden z Me 210 A-0 (Werk-Nr.105 , PN-PD) byl osazen motory DB 605E o výkonu 1 475 hp (1 100 kW) jako prototyp pro Me 210C. První maďarský Me 210 Ca-1 zalétal pilot Dénes Eszenyi 21. prosince 1942 (Werk-Nr.210001 , RF-PA). Motory byly vyráběny v licenci Manfredem Weissem.

Me 210C měl nové křídlové sloty a novou zadní část trupu. Dodávky z maďarské továrny začaly v březnu 1943. Byly přidělovány v poměru 1/3 pro Královské maďarské letectvo a 2/3 pro Luftwaffe. Výroba se rozjížděla pomalu ale počátkem roku 1944 byly první maďarské jednotky vybavené Me 210C (noční stíhací letka 5/1.Balogy). Výroba v Maďarsku skončila v březnu 1944 dokdy bylo vyrobeno 267 Me 210C ve dvou variantách: Me 210 C-1, průzkumný stíhač a Me 210C-1 střemhlavý bombardér. Na rozdíl od Luftwaffe byl mezi maďarskými letci Me 210 oblíbený a používaný k přímé podpoře vojsk a jako střemhlavý bombardér.

Německo

• Luftwaffe

Maďarsko

• Maďarské královské letectvo