Mentor

Slovo mentor je odvozeno od vlastního jména Mentór, hrdiny v Homérově spisu Odyssea. Mentór byl Odysseův přítel, kterého pověřil péčí, vedením, výchovou a ochranou svého syna Telemacha. Mentór se tak stal prototypem loajálního, moudrého přítele, ochránce a učitele, který pomáhá překonat překážky a vyhnout se nebezpečí.[2]

Nejstarší zmínka termínu „mentor“ v moderním významu byla dohledána v knize pojmenované Les Aventures de Télémaque (Příhody Telemachovy) francouzského autora Françoise Fénelona, vydané roku 1699, kde je postava jménem Mentor jednou z ústředních postav. Vzhledem k obrovské popularitě této knihy v osmnáctém století se dá předpokládat, že moderní význam slova „mentor“ zlidověl právě díky této knize.

Role mentora mohou být velmi různorodé, vždy záleží na konkrétní situaci, činnosti i na tom, jaké jsou jeho osobnostní vlastnosti a jaké role je schopen si přisvojit, aby působil přirozeně a opravdově. Role mentora jsou dlouhodobě předmětem empirického výzkumu. Například studie z Hongkongu (Lopez-Real, Kwan, 2005) shrnula nejvýznamnější role mentorů na základě subjektivních percepcí tak, že mentor může být:

• poskytoval zpětné vazby
• poradce – dokáže poradit studentovi s profesním problémem
• pozorovatel – hospituje, sleduje přípravy na hodinu
• model – sám je dobrým příkladem výkonu profese
• rovnoprávný partner – vzájemně se podporují a učí jeden od druhého
• kritický přítel – poskytuje konstruktivní kritiku
• poradce – uděluje studentům specifické instrukce, jak vyučovat
• kontrolor kvality – zajišťuje, že student na praxi dosahuje alespoň minimálního standardu kompetentního vyučování
• hodnotitel – zodpovídá za hodnocení studentů na praxi
• manažer – zajistí, že studenti se seznámí s řádem a zvyklostmi školy[3]

Mentor nabízí mentorovanému spolupráci tak, aby mentorovaný cítil, že má o něj mentor skutečně zájem a že mu chce pomoci. Mentorovaný musí vědět, že mentor má čas, že ho dokáže trpělivě vyslechnout a že s ním může svoje problémy kdykoli konzultovat. Pokud mentor zaujímá roli poradce mentorovaných, tak nejčastěji vykonává tyto činnosti:

• radí v osobním životě
• řeší problémy v komunikaci s třídním kolektivem
• pomáhá zpracovat plán osobního rozvoje
• pomáhá studentovi v úspěšném zařazení do kolektivu a života
• podává návod, jak zpracovávat informace
• radí v administrativních záležitostech (napsat úřední dopis, žádost)
• nabízí příklad, jak se chovat ve společnosti, respektovat okolí a být okolím respektován
• napomáhá studentovi vybrat si vhodné materiály ke studiu
• v případě mezních životních situací se pokouší nabídnout pomocnou ruku a sehnat odborné řešení (drogově závislí, problémy v rodinách)[1]

Příprava mentorů v mentorských programech se zaměřuje především na témata:

• budování a rozvoj vztahu, reflexe potřeb učitele, naslouchání
• teorie vzdělávání dospělých, principy učení dospělých
• komunikace, vedení rozhovoru v podobě supervize a koučování
• začínající učitele a jejich tradiční problémy
• plánování profesionálního rozvoje, tvorba plánu mentoringu, fáze mentoringu
• řešení konfliktů, sebereflexe v roli mentora apod.[4]

Mentorský vztah je emocionální osobní spojení staršího a zkušenějšího mentora a mladšího svěřence (mentee), kterého mentor zaučuje a pomáhá mu orientovat se ve společnosti, světě sociálních vztahů a kulturních hodnot. Ve vztahu mezi mentorem a chráněncem se vytváří emocionální pouto, jež odlišuje roli mentora od podobných rolí pracovníků s dětmi a mládeží, jako jsou trenéři ve sportovním oddíle apod.[5] Mentorský vztah je založen na vzájemné spolupráci dvou rovnocenných partnerů, důvěre a vzájemném respektu. .

Mentorský vztah je:

• jedinečným vztahem mezi dvěma osobami – žádné mentorské vztahy nejsou stejné, neboť jsou ovlivněny různými interpersonálními procesy, které formují jejich charakter
• partnerství, v němž probíhá proces učení – jedním z cílů téměř všech verzí mentoringu je získání nové vědomosti, dovednosti či osobního rozvoje
• proces definovaný typem podpory mentora – mentor se poskytováním sociální opory snaží naplnit potřeby svěřence a funkci mentorského vztahu
• reciproční vztah – není však rovnocenný a symetrický
• dynamický – mění se v čase a jeho přínos pro dítě roste s jeho trváním[5]

Mentorský vztah nemá předem stanovenou délku, jeho trvání je vždy individuální, ale má svou dynamiku a prochází v čase několika fázemi. Jonson (2008) rozlišuje následující fáze:

• iniciace – počáteční budování důvěry
• kultivace – osvojování si nových dovedností a dosahování žádoucí úrovně profesní kompetence
• separace – mentor při vědomí splnění své funkce se postupně vzdaluje svému svěřenci
• nové vymezení vztahů – mentor a jeho svěřenec se stávají přáteli a kolegy a sdílejí společně zájem o co nejkvalitnější výkon profese[4]