Evidence-based medicine

Evidence-based medicine (EBM, medicína založená na důkazech) je „vědomé, zřetelné a soudné používání nejlepších současných důkazů při rozhodování o péči o jednotlivé pacienty“.[1] Přístup medicíny založené na důkazech by se měl projevovat již během výuky lékařů, kdy by mělo docházet k odklonu od autoritativního stylu výuky a přesun směrem k práci s informacemi.[2]

Historie EBM

Uvádí se, že nejstarší popsaný příklad výzkumu prováděného podle zásad EBM je v Bibli v knize Danielově, kde židovští mladíci, kteří byli jako rukojmí na babylonském dvoře, odmítli předkládaný pokrm, protože nedodržoval pravidla kašrut. Správce nad dvořany jim nechtěl umožnit dodržování speciální diety v obavě, že by to mohlo ohrozit jejich zdraví (a tím i jeho postavení), jeden z mladíků, Daniel, proto navrhl v desetidenním „experimentu“ ověřit, zda jim košer strava prospěje či uškodí:[2]

A řekl správce nad dvořany Danielovi: Já se bojím pána svého krále, kterýž vyměřil pokrm váš a nápoj váš, tak že uzřel-li by, že tváře vaše opadlejší jsou, nežli mládenců těch, kteříž podobně jako i vy chování býti mají, způsobíte mi to u krále, že přijdu o hrdlo. I řekl Daniel služebníku, kteréhož ustanovil správce dvořanů nad Danielem, Chananiášem, Mizaelem a Azariášem: Zkus, prosím, služebníků svých za deset dní, a nechť se nám vaření dává, kteréž bychom jedli, a voda, kterouž bychom pili. A potom nechť se spatří před tebou tváře naše a tváře mládenců, kteříž jídají pokrm z stolu královského, a jakž uhlédáš, učiň s služebníky svými. I uposlechl jich v té věci, a zkusil jich za deset dní.[3]

Jednou z prvních studií, která by splnila podmínky EBM, navrhl v 17. století Jean-Baptiste van Helmont. Pro rozlišení účinnosti pouštění žilou u některých navrhoval rozdělit 200 až 500 nemocných do dvou skupin a jedné léčit s pouštěním žilou a druhou bez této procedury. Tento experiment nebyl nikdy realizován.[2]

Francouzský lékař Pierre Charles-Alexandre Louis (1787–1872) bývá uváděn jako první, kdo použil statistické hodnocení svých výsledků. Prokázal tak, že pouštění žilou je metodou neúčinnou, jeho výsledky však zůstaly nepovšimnuty.[2]

Počátkem dvacátého století se začínají objevovat první principy EBM i v klinické praxi. Bostonský chirurg Ernest Amory Codman (1869-1940) vypracoval systém hodnocení výsledků chirurgických operací umožňující jejich vzájemné srovnávání. Začínají se provádět rozsáhlejší studie srovnávající terapeutické postupy, např. v terapii tuberkulózy.[2]

Koncem 20. století vrcholí vývoj EBM pracemi Archie Cochrana z Velké Británie a Davida Sackett z Kanady.[2]

Samotný pojem EBM je poměrně nový, poprvé byl použit zřejmě v 90. letech pracovníky McMastersovy Univerzity jako „systémový přístup k analýze publikovaných výzkumných prací jako základ klinického rozhodování“.[2] V roce 1996 byl Sackettem a spol. definován pojem EBM poněkud formálněji jako "vědomé, zřetelné a soudné používání nejlepších současných důkazů při rozhodování o péči o jednotlivé pacienty".[1]

Principy EBM

Použití principů medicíny založené na důkazech vlastně znamená využití vedle osobní zkušenosti i zkušeností většiny lékařů v diagnostice a terapii jednoho konkrétního pacienta. Je to rozdíl oproti tradičnímu přístupu, který preferuje především individuální zkušenost.[1]

V ideálním případě by měl lékař postupovat tak, že si nejprve problém formuluje. Formulace problému spočívá v tom, že se přesně definuje, o jakého pacienta se jedná, jakým způsobem chce řešit pacientův problém, popř. i jaký je alternativní způsob řešení a čeho chce dosáhnout. Poté se přesně formuluje dotaz v databázích odborných časopisů - např. PubMed (rozhraní databáze MEDLINE), Cochrane nebo Web of Science. Každý nalezený článek by pak měl být zhodnocen, zda skutečně odpovídá na hledaný dotaz. Měl by být zhodnocen i metodologicky, zda má vůbec nějakou vypovídací hodnotu.[4] Nalezené důkazy mají určitou hierarchii, lékař by se měl vždy řídit tím důkazem, který je v hierarchii nejvýše. Pokud jsou na dané úrovni k dispozici dva protichůdné důkazy, je podstatné metodologické zhodnocení. Hierarchie důkazů vypadá (volně podle)[4] následovně:

  1. metaanalýzy a systematické přehledy (angl. systematic reviews)
  2. randomizované kontrolované studie (angl. randomised controlled trial)
  3. kohortové studie (angl. cohort trial)
  4. studie případů a kontrol (angl. case-control study)
  5. průřezové studie (angl. cross-sectional study)
  6. kazuistiky (angl. case report)
  7. zásah do předpokládaného patogenetického mechanizmu

Roku 2019 v neúplném přehledu randomizované kontrolované studie odhalily stovky používaných medicínských postupů, které nefungují.[5] Přesto lze i randomizované kontrolované studie špatně interpretovat.[6]

Reference
  1. SACKETT, D.L.; ROSENGERG, W.M.C.; GRAY, J.A.M., HAYES R.B.; RICHARDSON W.S. Evidence based medicine: what it is and what it isn't. BMJ. 1996, roč. 312, čís. 7023, s. 71–2. Dostupné online. ISSN 0959-8138. (anglicky)
  2. CLARIDGE, J.A.; FABIAN, T.C. History and development of evidence-based medicine.. J Word Surg. 2005, roč. 29, čís. 5, s. 547–553. Dostupné online. ISSN 1432-2323. (anglicky)[nedostupný zdroj]
  3. Dn 1,10-14, Bible Kralická. www.etf.cuni.cz [online]. [cit. 2008-07-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-08-02.
  4. GREENHALGH, T. Jak pracovat s vědeckou publikací. Praha: Grada, 2003. ISBN 80-247-0310-6. S. 201. (česky)
  5. http://www.osel.cz/10591-od-400-lekarskych-postupu-uplatnovanych-v-praxi-by-se-melo-upustit-neucinkuji.html - Od 400 lékařských postupů uplatňovaných v praxi by se mělo upustit, neúčinkují
  6. http://www.osel.cz/10563-pokrivene-zaklady-kardiologickej-vedy.html - Pokrivené základy kardiologickej vedy

Související články

Literatura
  • DOHERTY, S. History of evidence-based medicine. Oranges, chloride of lime and leeches: Barriers to teaching old dogs new tricks. Emerg Med Australas. 2005, roč. 17, čís. 4, s. 314–321. Dostupné online. ISSN 1742-6723. (anglicky)[nedostupný zdroj]
  • GÖPFERTOVÁ, D. Epidemiologie. Praha: Triton, 1999. ISBN 80-7254-037-8. S. 218. (česky)
  • JAROLÍMKOVÁ, A. Evidence based medicine a její vliv na činnost lékařských knihoven a informačních středisek. Knihovnická revue. 2004, roč. 15, čís. 2, s. 75–81. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-01-04. ISSN 1214-0678. Archivováno 4. 1. 2008 na Wayback Machine

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.