Medaile Za obranu Leningradu

Medaile byla založena dekretem prezidia Nejvyššího sovětu Sovětského svazu dne 22. prosince 1942.[1][2] Udílena byla za chrabrost a těžkou práci civilních i vojenských obránců Leningradu během obležení města Němci, které trvalo 872 dní a to od 8. září 1941 do 27. ledna 1944. Status medaile byl pozměněn rezolucí prezidia ze dne 8. března 1945.[2]

Prvními sovětskými vyznamenáními, která byla udílena zavěšená na stuhou pokryté kovové destičce ve tvaru pětiúhelníku, byla medaile Za obranu Leningradu, medaile Za obranu Oděsy, medaile Za obranu Stalingradu a medaile Za obranu Sevastopolu. Původně se tyto medaile měly nosit napravo na hrudi. Zákonem ze dne 19. června 1943 byl zaveden tento nový typ stuhy a zároveň zákon ustanovil pravidlo o nošení těchto medailí na levé straně hrudníku spolu s dalšími vyznamenáními. Znovu byl status upraven dekretem prezidia Nejvyššího sovětu Sovětského svazu č. 2523-X ze dne 18. července 1980.[3]

Sovětská poštovní známka v levé části. s vyobrazením Medaile Za obranu Leningradu

Medaile Za obranu Leningradu byla udílena všem účastníkům obrany Leningradu a to jak vojákům Rudé armády a příslušníkům jednotek NKVD, tak civilistům, kteří se zapojili do obrany během obležení města německými jednotkami.[2] Udílena tak byla příslušníkům sovětské armády, námořnictva či jednotek NKVD, dělníkům, úředníkům a dalším civilistům, kteří se účastnili bojových operací při obraně města nebo svou obětavou prací pomáhali při budování opevnění, při hašení požárů, při organizaci a provozu dopravy, při zásobování obyvatel jídlem, při péčí o zraněné a děti či se podíleli na dalších činnostech nutných k obraně města. Udělena mohla být i lidem, kteří byli během obležení z města evakuováni například kvůli zranění, onemocnění nebo na základě svého převelení.[4]

Medaile byla udílena jménem prezidia Nejvyššího sovětu Sovětského svazu na základě dokladu o skutečné účasti na obraně města. Tyto doklady mohly být vydány velitelem jednotky, velitelem vojenského zdravotnického zařízení či zástupci oblastních nebo obecních úřadů. Příslušníkům ozbrojených sil v aktivní službě byla medaile předávána jejich velitelem. Veteránů byla medaile předávána krajským, obecním nebo okresním vojenským komisařem. Civilistům byla medaile předávána zástupcem oblastní nebo městské rady. Spolu s medailí obdrželi vyznamenaní také osvědčení o udělení medaile.[2]

První medaile byla udělena 3. června 1943 na slavnostním setkání. Do roku 1945 bylo ocenění uděleno asi v 600 000 případech. Záznamy o těchto vyznamenaných byly uchovávány v muzeu, ale později byly dokumenty ztraceny.[5] Do roku 1985 byla medaile udělena přibližně 1 470 000 lidem.[4] Mezi oceněnými bylo i na 15 000 dětí a mladistvých. Osoby vyznamenané touto medailí později získaly právo na udělení Pamětní medaile 250. výročí Leningradu.

Kulatá medaile o průměru 32 mm byla vyrobena z mosazi a měla vyvýšený okraj. Na přední straně ve spodní polovině byl reliéf zobrazující příslušníka Rudé armády, námořníka a dělníka. Všichni v rukou svírali pušky připravené k palbě. V pozadí byla budova Admirality. V horní polovině medaile byl na vnějším okraji nápis v cyrilici ЗА ОБОРОНУ ЛЕНИНГРАДА (za obranu Leningradu). Na zadní straně v horní části byl reliéf srpu a kladiva. Pod ním byl nápis v cyrilici ЗА НАШУ СОВЕТСКУЮ РОДИНУ (za naši sovětskou vlast).[2][6]

Původní stuha byla z červeného hedvábného moaré široká 24 mm při okrajích se stříbrnými pruhy o šířce 4 mm. Dekretem z 19. června 1943 byl zaveden nový vzhled stuhy.[7] Nově byla používána stuha z hedvábného moaré světle olivové barvy široká 24 mm se zelným pruhem širokým 2 mm uprostřed. Stuha pokrývala kovovou destičku ve tvaru pětiúhelníku. Medaile byla k destičce připojena jednoduchým kroužkem.[2]