Mechanismus (filosofie)
Mechanismus nebo také mechanicismus je ve filosofii převážně novověký směr, který chce celou skutečnost chápat a vykládat jako stroj a každé dění jako nutný výsledek působení mechanických sil. Jistým protějškem mechanismu je vitalismus, přesvědčení o svébytných zákonitostech živých organismů.
Historie
Podle některých náznaků by se za předchůdce mechanismu mohl pokládat Démokritos, jiné jeho zlomky tomu však nenasvědčují. Skutečný mechanismus vznikl až s prvním rozvojem mechaniky jako vědy v 16. století. Charakteristickým příkladem může být Descartův výklad fungování srdce a krevního oběhu v 5. kapitole Rozpravy o metodě. Podobně uvažoval i Thomas Hobbes a jistý druh mechanismu podpořily i úspěchy Isaaca Newtona, protože gravitace může vysvětlit i pohyby vzdálených těles, na něž nic přímo nepůsobí. Od 18. století je mechanismus obvykle spojen s materialismem a snaží se i o mechanický výklad duševních jevů, například u francouzských osvícenců (C. A. Helvétius, de La Mettrie, Denis Diderot aj.). Mechanismus jako přísný fyzikální determinismus – svět je jen řetězec příčin a jejich nutných důsledků – zastával francouzský matematik a fyzik Pierre Simon de Laplace.
Mechanický materialismus
Karel Marx a marxisté kritizovali „mechanický materialismus“, protože připodobňuje společnost ke stroji a předpokládá neměnnost jejích zákonitostí. Proti tomu stavěli dialektický materialismus, který se snaží vysvětlit i společenské změny. Moderními dědici mechanismu jsou někteří filosofové mysli a neodarwinisté, i když nepoužívají model stroje.
Odkazy
Související články
Externí odkazy
Literatura
- La Mettrie, J. O., Člověk stroj. Praha: NČSAV 1958
