May-Britt Moserová

V roce 1990 absolvovala psychologii na osloské univerzitě. Na stejné vysoké škole pokračovala v postgraduálním studiu neurofyziologie, které zakončila roku 1995 obhajobou práce Strukturální korelace prostorového učení v hippokampu dospělých potkanů (Ph.D.),[3] pod dohledem školitele profesora Pera Andersena.

Mezi lety 1994–1996 strávila postdoktorální pobyt s Richardem Morrisem v Centru neurověd edinburské univerzity. Následně se stala hostující postdoktorální asistentkou v laboratoři Johna O'Keefea na londýnské University College.

V roce 1996 se vrátila do Norska, kde byla na Norské univerzitě vědy a technologie (NTNU) v Trondheimu jmenována docentkou pro obor biologická psychologie. Roku 2000 se stala řádnou profesorkou v neurovědách na téže univerzitě. V roce 2002 byla zakládající spoluředitelkou Centra pro biologii paměti při NTNU a o pět let později vznikl Kavliho institut pro systémovou neurovědu. Vědeckým cílem Kavliho institutu je příspěvek k porozumění neuronálních okruhů a systémů. Tým se zaměřuje na prostorovou reprezentaci a paměť.[4] V roce 2014 s manželem Edvardem Moserem obdržela Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství, když objevili mřížkové neurony[5] (česky také mřížové neurony či buňky trojúhelníkovitých mřížových vzorů, angl. grid cells), v mozku odpovědné za určování polohy, a mající vztah k orientaci v prostoru. Rozdělili si tak poloviční podíl, když druhá půlka připadla americkému neurovědci a spolulaureátovi Johnu O'Keefovi.[6]

Řadí se ke členům Královské norské společnosti věd a písemnictví,[7] Norské akademie věd a písemnictví[8] a Norské akademie technologických věd.[9]

Všechny ceny obdržela společně s Edvardem Moserem.

V Kavliho institutu s manželem Edvardem Moserem (první zprava) a norským korunním princem Haakonem a jeho manželkou, korunní pinceznou Mette-Marit Norskou (vlevo)

• 1999: Cena pro mladé vědce, Královská norská společnost věd a písemnictví
• 2005: Cena W. Aldena Spencera; 28. ročník, Columbia University
• 2006: Cena Betty a Davida Koetserových za výzkum mozku; 14. ročník, Curyšská univerzita
• 2006: Prix „Liliane Bettencourt pour les Sciences du Vivant“; 10. ročník, 2006, Bettencourtova nadace, Paříž
• 2008: Velká skandinávská cena Erica K. Fernströma; Fernströmova nadace, 30. ročník, Lundská univerzita
• 2011: Cena Louise Jeanteta za medicínu, nadace Louise Jeanteta, Švýcarsko
• 2011: Cena Anderse Jahreho za lékařský výzkum[10]
• 2012: Perl-UNC Neuroscience Prize; 13. ročník[11]
• 2013: Cena Louisy Grossové Horwitzové (s Johnem O'Keefem) [12]
• 2014: Cena Karla Spencera Lashleyho[13]
• 2014: Körberova evropská vědecká cena; Körberova nadace, Hamburk
• 2014: Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství (s Johnem O'Keefem)[6]

• Brun, V.H., Otnæss, M.K., Molden, S., Steffenach, H.-A., Witter, M.P., Moser, M.-B., Moser, E.I. (2002). Place cells and place representation maintained by direct entorhinal-hippocampal circuitry. Science, 296, 2089-2284.
• Fyhn, M., Molden, S., Witter, M.P., Moser, E.I. and Moser, M.-B. (2004). Spatial representation in the entorhinal cortex. Science, 305, 1258-1264.
• Leutgeb, S., Leutgeb, J.K., Treves, A., Moser, M.-B. and Moser, E.I. (2004). Distinct ensemble codes in hippocampal areas CA3 and CA1. Science, 305, 1295-1298.
• Leutgeb, S., Leutgeb, J.K., Barnes, C.A., Moser, E.I., McNaughton, B.L., and Moser, M.-B (2005). Independent codes for spatial and episodic memory in the hippocampus. Science, 309, 619-623.
• Hafting, T., Fyhn, M., Molden, S., Moser, M.-B., and Moser, E.I. (2005). Microstructure of a spatial map in the entorhinal cortex. Nature, 436, 801-806.