Max Dupain

Maxwell Spencer Dupain, AC (22. dubna 1911 – 27. července 1992) byl známý australský modernistický[1] fotograf. Věnoval se snímkům dokumentárním, portrétním a snímkům architektury.

Max Dupain
Narození4. dubna 1911
Ashfield
Úmrtí27. července 1992 (ve věku 81 let)
Sydney
Alma materSydney Grammar School
National Art School
Povolánífotograf a fotograf architektury
Manžel(ka)Olive Cotton (1939–1944)
DětiRex Dupain
Významná dílaSunbaker
Oceněnídůstojník Řádu britského impéria (1981)
společník Řádu Austrálie (1992)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Max Dupain: Sunbaker (1937), pozitiv byl pořízen r. 1975
Max Dupain: Valentina Blinova ve hře Pták Ohnivák, Ballets Russes, Sydney, 1936–1937

Mládí

Dupain získal svůj první fotoaparát jako dárek v roce 1924, což podnítilo jeho zájem o fotografii.[2] Později se připojil k fotografické společnosti NSW a po dokončení školy pracoval pro firmu Cecil Bostock v Sydney.

O prázdninách v roce 1924 se na pláži Newport Beach, Nový Jižní Wales, setkala s Olivií Cottonovou a stali se z nich přátelé sdílející vášeň pro fotografování.

Kariéra

Mládí

V roce 1934 otevřel své vlastní studio na Bond Street č.p. 24 v Sydney. Pracovali společně se svou přítelkyní z dětství Olivií Cottonovou. Studio navštěvovali jejich současníci včetně takových jako byli Damien Parer, Geoff Powell nebo Olga Sharpe.

V roce 1937 na jižním pobřeží Nového Jižního Walesu, vyfotografoval hlavu a ramena přítele Harolda Salvageho ležíciho na písku pláže Cullburra Beach. Snímek s názvem Sunbaker se stal Dupainovou nejslavnější fotografií.[3]

Negativ fotografie pořídil v roce 1937, ale snímek samotný mohl získat uznání až v polovině 70. let, neboť teprve v roce 1975 pořídil z negativu první zvětšeninu. Tu koupila v roce 1976 Národní galerie Austrálie v Canbeře a Sunbaker se stal ikonickým národním obrazem.[1][4]

Pozdnější léta

Během války sloužil Dupain u Royal Australian Air Force v Darwinu a Papui Nové Guineji, kde pomáhal vytvářet kamufláž. Válka Dupaina ovlivnila, což se odrazilo i na jeho fotografiích. Snažil se klást důraz na pravdivou dokumentaci světa a ovlivňovat tak povědomí o válce. V roce 1947 byly tyto jeho pocity ještě posíleny četbou knihy Grierson on Documentary, která definovala potřebu fotografování bez předstírání a přetvářky. Byla to „kreativní léčba skutečnosti“. Dupain horlivě „nastartoval“ své studio s novou perspektivou a opustit to, co nazýval „kosmetickou lží módní fotografie nebo reklamní ilustrace“. K odmítnutí návratu do „kosmetické lži“ reklamy Dupain řekl:

„ Moderní fotografie musí dělat víc než jen bavit, musí podněcovat myšlení a tím i jasně vyjadřovat skutečnost, rozvíjet soucitné porozumění mužů a žen a život, který žijí a vytváří.[5] “

Jeho dokumentární dílo tohoto období se dá ilustrovat jeho fotografií Fronta na maso. Při fotografování více používal naturalistický styl „zachycující okamžik každodenní interakce [spíše než] pokus o sociální komentář“.[6][7]

Dupain hodně pracoval pro The University of New South Wales[8] a CSR Limited a dělal mnoho výletů do vnitrozemí a na pobřeží severní Austrálie.

V 50. letech s příchodem nového konzumu a rozvojem reklamní fotografie se k němu hlásili zákazníci z časopisů, reklamních agentur a průmyslových podniků. V mezidobí věnoval čas své lásce – architektuře, kterou fotografoval po většinu svého života.

Jeho snímek lidí na pláži byl přetištěn na poštovní známce připomínající 150 let fotografie v Austrálii v roce 1991.[9]

Osobní život

V roce 1939 (nebo r. 1937?), po vypuknutí druhé světové války, se Dupain oženil s fotografkou Olivií Cottonovou, ale brzo poté se rozvedli. O deset let později si Dupain vzal Dianu Illingworthovou a spolu měli dceru Daninu a syna Rexe, který se také stal fotografem.

Dupain ve své práci pokračoval až do smrti v roce 1992.

Bibliografie

Celý seznam je na bookfinder.com:

  • Max Dupain’s Australian Landscapes, Mead and Beckett, Austrálie, 1988.
  • Fine Houses of Sydney, Irving Robert; Kinstler John; Dupain Max, Methuen, Sydney, 1982.
  • Max Dupain Photographs, vyd: Ure Smith, Sydney, 1948.

Galerie
  • Jean with Wire Mesh, 1936
  • Valentina Blinova, hra Pták Ohnivák, Ballets Russes, Sydney, 1936–1937
  • The tug Hero towing Pamir to Sydney Heads, 1947
  • Fotografka Olive Cotton na pláži, asi 1930–1940
  • Tamara Tchinarova (later the first wife of Peter Finch) in the ballet Les Presages, Sydney, 6. prosince 1936 - leden 1939, fotostudio
  • Barmanka v hotelu v Sydney, 18 hodin, 1941

Odkazy

Reference
  1. http://www.fotografnet.cz/index.php?lang=cz&cisid=32&katid=2&claid=166
  2. Max Dupain [online]. [cit. 2010-02-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-11-29.
  3. www.mdaa.com.au [online]. [cit. 2010-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-20.
  4. DUPAIN, Max - Sunbaker [online]. National Gallery of Australia [cit. 2008-11-25]. Dostupné online.
  5. Modern photography must do more than entertain, it must incite thought and by its clear statements of actuality, cultivate a sympathetic understanding of men and women and the life they live and create.
  6. "capturing a moment of everyday interaction [rather than] attempting any social comment"
  7. DUPAIN, Max - Meat Queue [online]. National Gallery of Australia, 2008-11-25 [cit. 2008-11-25]. Dostupné online.
  8. O'FARRELL, Patrick. UNSW - A Portrait. [s.l.]: University of New South Wales Press Ltd, 1999. Dostupné online. ISBN 0868406171. Kapitola 3, s. 116. (English)
  9. http://robertwalls.wordpress.com/2009/10/02/australian-government-publishes-up-skirt-photos/

Související články

Externí odkazy

Snímky
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.