Matthew Quintal

Narodil se 3. března 1766 v Padstow v Cornwallu; jméno Quintal je pravděpodobně zkomolenina cornského Quintrell. Matka Sarah Leverton mu v dětství zemřela a on strávil dva roky u svého strýce a několik dalších let v Plymouthu s otcem. Tři roky poté sloužil na korvetě Nymphas se svým strýcem a po jeho smrti pracoval na válečné lodi HMS Triumph jako kapitánův sluha.[2]

Bylo mu 21 let, když byl převelen na HMAV Bounty z HMS Triumph společně se svým přítelem Williamem McCoyem.[3] Velitel Bounty, poručík William Bligh, Quintala později popsal:

MATTHEW QUINTAL. námořník, věk 21 let, 5 stop a 5 palců vysoký, světlé pleti, světle hnědých vlasů, silné postavy; silně tetovaný na zádech a několika dalších místech.[pozn. 1]

Matthew Quintal byl násilnické povahy a na palubě Bounty patřil k potížistům; 10. března 1788 se stal prvním členem posádky, který byl zbičován 24 ranami z popudu prvního důstojníka Johna Fryera.[5] William Bligh napsal do lodního deníku:[6]

„Až do dnešního odpoledne jsem doufal, že se mi podaří uskutečnist celou plavbu, aniž bych musil někoho potrestat, avšak shledávám nezbytným potrestat Matthewa Quintala dvěma tucty ran důtkami za zpupnost a pohrdání.“

Na příjezdu Tahiti navázal pevný vztah,[7] s dívkou jménem jménem Tevaura; její jméno znamená „duše“, Quintal jí dal po své matce anglickou přezdívku Sarah.[8]

Vzpoury proti veliteli lodi, poručíku Blighovi se Matthew Quintal ochotně účastnil;[9] společně s Williamem McCoye a desátníkem Charlesem Churchillem tvořil Quintal jádro vzbouřenců.[3] Quintalova bouřlivá povaha brzy zapříčinila i konflikt s vůdcem vzpoury Fletcherem Christianem na ostrově Tubuai, kde se vzbouřenci nejprve a neúspěšně pokusili usadit.[3]

Matthew Quintal i jeho tahitská manželka Tevaura patřili společně s osmi dalšími Brity a 18 Polynésany mezi posádku Bounty, která 15. ledna 1790 zakotvila u Pitcairnova ostrova.[10] Bounty byla odstrojena a vzbouřenci začali diskutovat, co s ní, protože mohla být z moře viditelná a přilákat pozornost k ostrovu. Quintal patřil k největším zastáncům jejího potopení a 23. ledna, zatímco se vzbouřenci ještě nedohodli, založil na palubě oheň a loď potopil.[11]

Na ostrově patřil Quintal mezi hlavní utiskovatele Polynésanů; když se 20. září 1793 tahitští muži vzbouřili a začali zabíjet evropské vzbouřence. Quintal a McCoy se před hněvem tahitských mužů zachránili útěkem do hor, kde se 11 dnů skrývali.[9] Poté se vrátili zpět do osady a jednoho z Tahiťanů, Manariiho, se jim podařilo skolit.[12] 20. září 1793 (Massacre Day) přežili kromě McCoye a Quintala ještě John Adams a Ned Young. Ti poté převzali v kolonii vedoucí úlohu, zatímco Quintal s McCoyem propadli alkoholu. Matthew Quintal také týral svou ženu Tevaruu, která poté v roce 1799 spáchala sebevraždu.[3] Později v roce 1799 byl Nedem Youngem a Johnem Adamsem zabit, neboť opilý hrozil osadníkům smrtí, či podle jiné verze usiloval o život dětem Fletchera Christiana.[3]

Potomci vzbouřenců Matthewa Quintala a Johna Adamse (fotografie z roku 1861 z ostrova Norfolk)

Matthew Quintal měl na ostrově dvě manželky, Tevaruu (Sarah) a později Terauru, jež byla předtím s Nedem Youngem. Quintal měl s nimi dohromady šest dětí:[13]

Tevarua

• Matthew Quintal (1791–1814)
• John Quintal (1792–1792; zemřel po sedmi dnech[3])
• Jane Quintal (*1795)
• Arthur Quintal (6. května 1795–19. listopadu 1873)
• Sarah Quintal (1797–27. listopadu 1851)

Teraura

• Edward Quintal (1800–8. září 1841; pohrobek)

3. května 1856 všichni Pitcairňané opustili Pitcairnův ostrov a usadili se na ostrově Norfolk, který jim dala královna Viktorie. Na přelomu let 1857 a 1858 se 16 osadníků vrátilo zpět na Pitcairn a v roce 1864 dalších 24;[14] potomci Matthewa Quintala mezi nimi nebyli a tak na Pitcairnu žádní Quintalové nejsou, všichni žijí dodnes na Norfolku, či Novém Zélandu.[3] Mezi Quintalovy potomky patřil i Malcolm Champion (1883–1939), první novozélandský olympijský zlatý medailista (Letní olympijské hry 1912 ve Stockholmu).[15]