Masakr na Columbine High School

Eric Harris se narodil 9. dubna 1981. Jeho otec Wayne pracoval jako pilot v americké armádě a s celou rodinou se kvůli práci musel často stěhovat. V roce 1993 však z armády odešel a rodina se natrvalo přestěhovala do městečka Littleton v Coloradu, kde Eric začal navštěvovat základní školu. Zde se seznámil s Dylanem Kleboldem. V roce 1996 koupil jeho otec dům na Pierce Street, pár kilometrů od Columbine, kam s Dylanem ve stejném roce také nastoupil. Eric byl velkým fanouškem populární hry Doom II a začal vytvářet mise, které poskytoval ke stažení na svém blogu. V roce 1997 však přišel zlom. Eric se stal obětí šikany a jeho blog zaplnily nenávistné komentáře mířené proti jeho škole, rodině a společnosti. Kvůli tomu byl na základě udání vyšetřován policií. Ta u něj nejdříve chtěla provést domovní prohlídku, nakonec od toho však upustila. Klebold s Harrisem se také pokusili vykrást dodávku a soud jim nařídil podstoupit několik psychologických sezení. Eric dokonce napsal majiteli dodávky omluvný dopis, ve kterém jednání popsal jako náhlý zkrat, který ho velice mrzí. Po skončení povinného sezení (ve kterém byli psychologem hodnoceni velice pozitivně) raději smazal veškeré nenávistné komentáře ze svého blogu a věnoval se zde opět jen hře Doom. Začal si však psát deník, kde v psaní nenávistných poznámek pokračoval (urážel zde i majitele dodávky). Na jaře roku 1999 nebyl přijat do armády kvůli léku Luvox, který mu předepsali psychiatři.

Dylan Klebold se narodil 11. září 1981. V Littletonu bydlel již od dětství a absolvoval zde veškeré typy vzdělávání. V dětství se dokonce zapojil do programu CHIPS pro chytré a nadané děti. Jeho život pokračoval vesměs normálně až do osmé třídy, kdy se seznámil s Ericem. Po nástupu na střední školu se z nich stali přátelé. Začali spolu natáčet amatérské filmy a prostřednictvím Dylanovy kamarádky si opatřili zbraně. I v Dylanově laptopu se po útoku nalezly zápisky, kde stejně jako Eric projevoval znechucení současným stavem společnosti. Často si spolu chodili zastřílet, což natáčeli na zapůjčenou školní kameru. Dylan na rozdíl od Erica rád sportoval a byl členem několika sportovních družstev. Na škole měl také mnoho přátel, což se o Ericovi rozhodně říct nedalo. Eric vystupoval obecně mnohem radikálněji a agresivněji a několik odborníků se domnívá, že samotný Klebold by se k útoku nikdy neodhodlal.

Oba studenti přijeli ke škole v černých kabátech a se slunečními brýlemi na očích. Podle původního plánu střelců mají v 11:16 vybuchnout ve školní jídelně dvě propanbutanové bomby. V tu dobu se tam pohybovalo zhruba 450 lidí. Bomby ale selhaly, a tak útočníci začnou své spolužáky likvidovat "ručně". První obětí byla Rachel Scottová (17) sedící u východního vchodu do školy. Tři střely ji zasáhly do hrudníku a poté ji z těsné blízkosti zasadil smrtící čtvrtou ránu Eric Harris do hlavy.

Dvojice zabijáků začala s nekontrolovatelnou střelbou už před vchodem do školy a pokračovali na chodbách. Vyděšení studenti nevěděli, co se děje, takže se ukrývali, kde se dalo. Někteří z nich utekli okny v učebnách.

Památník tragédie

Zprvu se spekulovalo o spojitost s výročím narozenin Adolfa Hitlera a rasovém motivu, ale tyto mediální spekulace se později ukázaly jako zcela nesmyslné. Také se spekuluje jestli tento čin nemá na svědomí tzv. Trenchcoat Mafie, do které oba dva patřili. Znakem této školní party je totiž tmavé oblečení, dlouhé kabáty a sluneční brýle. Masakr rozproudil debatu o kontrole zbraní, jejich dostupnosti ve Spojených státech a o násilí mezi mládeží. Dalšími tématy, která byla díky masakru otevřena, jsou šikana, vliv násilných počítačových her, filmů a hudby (kritizováni byli zejména Marilyn Manson a kapela Rammstein), vliv internetu a nadměrné užívání antidepresiv náctiletými (Harrisova pitva potvrdila efektivní dávku léčiva Luvox).[1] Některé oběti, zavražděné údajně kvůli jejich náboženství, se staly vzorem pro ostatní, zatímco jiní poukazovali na úpadek role náboženství ve společnosti a svalovali vinu za tragédii na vládu, která nedostatečně prosazuje náboženství do škol. Masakr také vyústil ve zvýšení bezpečnostních opatření na školách a vzniku morální paniky namířené proti gotické subkultuře.

Poblíž knihovny, kde došlo k masakru, byl posléze vybudován památník, který tragédii připomíná.

O masakru a o problematice držení zbraní ve Spojených státech natočil americký filmař Michael Moore film Bowling for Columbine. V roce 2003 tento masakr ztvárnil ve svém filmu Slon režisér Gus Van Sant.[2] O masakru a o životu Rachel Scottové, první z obětí, pojednává film I'm Not Ashamed od režiséra Braina Baugha.

• Cassie Bernallová, 17
• Steven Curnow, 14
• Corey DePooter, 17
• Kelly Fleming, 16
• Matthew Kechter, 16
• Daniel Mauser, 15
• Daniel Rohrbough, 15
• William David „Dave“ Sanders, 47
• Rachel Scott, 17
• Isaiah Shoels, 18
• John Tomlin, 16
• Lauren Townsend, 18
• Kyle Velasquez, 16

• Eric Harris si vedl deník, ve kterém si představoval, že unese letadlo a havaruje s ním v New York City.[3][4][5][6]