Martin Suchánek
Martin Suchánek (* 13. července 1958 Mariánské Lázně) je český scenárista a režisér. Vyrůstal s rodinou v dětském domově v Ušovicích u Mariánských lázní, kde matka působila jako ředitelka. Po maturitě na gymnáziu Arabská v Praze (1977) pracoval rok jako asistent produkce v ČST v Praze a absolvoval Večerní školu fotografie u Jána Šmoka (1976–77) a KDT na FAMU (1983).
| Martin Suchánek, MgA. | |
|---|---|
| Narození | 13. července 1958 (63 let) Mariánské Lázně |
| Povolání | fotograf, filmový režisér, režisér a scenárista |
| Rodiče | Vladimír Suchánek, Vlasta Suchánková |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Od počátku profesionální kariéry psal scénáře a natáčel dokumentární zakázky: Cytostatika a diagnostika, Přistání na zemi (1987), Horses from Czechoslovakia (1987). Autorsky zhodnotil hlavně dětskou zkušenost ve snímcích Přestupní stanice a Pasťák je DÚM (1986) o životě problémové mládeže. Vyzkoušel si i žánr průmyslového filmu ve Vyprávění o kejdě (1985), reklamní reportáž Obchod, móda a kontrakty (1988), esej Podoby poutě (1986) i hudbou Leoše Janáčka inspirovaný film o Jižní Moravě Molto adagio (1989). V letech 1988–1990 byl zaměstnán v Krátkém filmu Praha.
Po listopadu 1989 prokázal um uchopit velké komerční audiovizuální úkoly a vyrovnat se s nimi na nejvyšší řemeslné úrovni. Realizoval nejčastěji zakázky: Antonín Dvořák (1991); Gotický kentaur s barokní hlavou (1992), Dawn of The Czech Republic (1993); série Spirit of Czech Republic (1996), Bangkok, Jakarta, Singapore (1992) a další. Mimořádné příležitosti tvořily výroba oficiální znělky pro zasedání Mezinárodního měnového fondu v Praze (2000), interaktivního CD Praha – Stroj času (2000), kreativní řešení oslav 650 let Univerzity Karlovy (1998) a multivizuální programy Cesta za sluncem (1996) či Česká národní banka (2000). Libůstkou bylo výtvarné a ideové pojetí internetové galerie fineart.cz (1999) a kombinovaný experimentální film 3D Uskutečněná utopie (2005).
Dokumentární film
V této mnohosti a přes odvahu pouštět se na neznámá tvůrčí pole zůstává Suchánkovou doménou dokument. Vyprofiloval se jako autor s citem pro dramatičnost a se smyslem pro vizuální exkluzivitu a výpravnost. Využívá často hraných sekvencí a tvůrčí výraz jednoznačně ovlivnila praxe z reklam. Ke skladebně i vizuálně jednodušším filmům patří reportáže Jak se točil Tankový prapor (1991), Jak se točila Prima sezóna (1993) a příspěvky do sérií ČT EGO (Skrytá podoba Jiřího Davida (1995), Tichý Američan v Praze (1995), Nelžu a nekradu (1996) a Soumrak vynálezců (Jablko je vinno; Kola kolem dokola, 1996).
Ostatní filmy jsou monumentální velkorysým pojetím v rovině obsahové i formální. Žánrově jde eseje či příběhové životopisy, přičemž až na reprezentativní a emotivní film o Obecním domě v Praze Secesní inspirace (1994) se tematicky dotýkaly světa vážné hudby. Šlo o poctivé a rozmáchlé portréty 4 českých muzikantů, z nichž každý jinak přispěl ke světovému hudebnímu dědictví: Legendu jménem Kubelík (1999) vysílala kromě ČT také televize v Japonsku, kde film vyšel i na DVD; Václav Talich – Sebevědomí a pokora (2004) vydal Supraphon; Ecce homo – Bedřich Smetana (2004) vznikl ve spolupráci s Obecním domem a fresku Antonín Dvořák – Deo Gratias (2001) odvysílaly BBC, Arte, OFR, Bayerische Rundfunk, NHK Tokyo, ARD, Televisione Svizzera, VRT Belgie, NRT Norsko, RTV Slovenia. Řadu završil středometrážní stylizovaný dokument o W. A. Mozartovi a jeho návštěvách v Praze Adieu Mozart (2005), který vznikl podle scénáře Zdeňka Mahlera a patří k nejoceňovanějším Suchánkovým snímkům (mj. Grand Prix na Arts&Film Telč 2006; Čestné uznání FITES 2006). Film o nastudování Smetanovy Mé vlasti Barenboim / Smetana / Má Vlast (2017)
Ukázky z filmů na: http://fineartstudio.cz/GBR/Film-video
Neportrétní filmy zpracovávaly buď průběh výrazné akce (Operní festival Valtice, 1992), jejich záznam (A. Scarlatti: L'amor Generoso, 2000; barokní opera v zámeckém divadle v Českém Krumlově pro NHK Tokyo) nebo šlo o filmovou hudební impresi (Souznění hudby s časem, 1999; s orchestrem FOK). Mezi koncepční činy v oblasti hudby patří i autorství znělky a design formátu televizního pořadu ČT Terra musica (2005).
K častým spolupracovníkům patří kameraman Richard Špůr, střihač Marek Opatrný, hudební skladatel Jan Černý.
Ceny a uznání
Suchánek nepřestává překvapovat profesionalitou nejen diváky, ale i odborné poroty festivalů. Jeho snímky, kromě zmíněného Mozarta, získaly řadu dalších cen: Grand Prix na C.I.F.F.T ve Vídni (1994) za film Dawn of the Czech Republic, Zlatá medaile na MEFESTu ve Zlatiboru (1997) za Zlatá medaile na italském Varese Film Festival (1997) za cyklus filmů Spirit of the Czech Republic, Zlatou pecku (1997) za reklamní spot Sokolovské uhlí, ELSA 2001 za nejlepší dokument roku (2001) za Legenda jménem Kubelík, a dále 3× obdržel Stříbrný květ na Tourfilmu v Karlových Varech (1994, 1997, 2000) a soubornou Cenu „České inspirace“ za neklesající úroveň filmů na Arts&Filmu v Telči (2007). Film Barenboim / Smetana / Má Vlast (2017) získal cenu Best Documentary Film na Arte Non Stop festival v Buenos Aires (2018).
Fotografie
Intenzivně se věnuje fotografii, v roce 2008 uspořádal výstavu "Portréty - padesát fotografií mých přátel" v Galerii Na Prádle. V roce 2010 představil soubor fotografií krajin nazvaný "Nekonečno" v téže galerii. Úspěch sklidil jeho soubor velkoformátových fotografických portrétů “Vrásky” vystavený na piazettě Národního divadla, který poté putoval do Holandska, Rakouska a Bulharska. V soutěži Praha fotografická získal 1. cenu Svazu českých fotografů v kategorii Lidé (2010) a 2. cenu firmy Nikon za fotografie architektury (2018).
