Martin Dyrynk

Žil v Praze na Vinohradech, kde vyrůstal se svým bratrem Michalem Dyrynkem, který se věnoval keramice. V letních měsících chalupařil ve Vysokém Chlumci u Sedlčan. Vyučen sazečem, studoval na Státní škole grafické v Praze a své humanitní vzdělání ukončil na SVVŠ. V letech 1967–1969 pedagog na Střední výtvarné škole v Praze. V roce 1970 zaměstnán v KPVU (Klub přátel výtvarného umění), kde organizoval kulturu středočeského kraje, a současně založil Ars klub (sdružení výtvarníků), dále již pracoval na volné noze, což mu umožnilo naplno se věnovat typografii. Byl také organizátor Letního výtvarného salonu ve Vysokém Chlumci v letech 1982–1991.

Zemřel roku 2019 a je pohřben na Vinohradském hřbitově.

Jeho tvorba je široká od filmových, divadelních a bezpečnostních plakátů, novoročenek po návrhy logotypů, diplomů, ex librisů a obzvlášť typografických úprav knih a krásných výstav. Vliv na výběru jeho povolání měl dědeček Karel Dyrynk (1876–1949) typograf, tvůrce písma, knihtiskař, redaktor, odborný publicista a zakládající člen Spolku českých bibliofilů (1908). Sám Martin Dyrynk se stal v roce 1978 členem Spolku českých bibliofilů, byl dlouholetým členem výboru spolku a v letech 2004–2016 předsedou spolku. Po ukončení předsednictví dostal titul čestného předsedy. Mezi léty 1980–2019 typograficky upravoval většinu spolkových publikací, včetně 41 svazků edice Pupilla. Kromě členství v SČB byl také členem SČUG Hollar a Asociace užité grafiky-Icogrady.

Martin Dyrynk vzdal hold svému dědečkovi Karlu Dyrynkovi podrobným soupisem jeho typografického díla, několikrát ho publikoval i doplňoval. K 70. výročí od úmrtí Karla Dyrynka připravoval Martin Dyrynk druhé vydání vzácné bibliofilie Karla Dyrynka s názvem Písma Josefa Váchala, kterou v edici Non multis vydal 1930 A. Sáňka v Brně v počtu 60 ručně číslovaných výtisků. Tato Martinem Dyrynkem upravená a doplněná reedice se stala jeho poslední typografickou prací, je autorsky dokončena a SČB ji vydal pro přátele a své členy.

Od roku 1969 vydával PF (novoroční soukromé bibliofilské tisky) edici Slza. Do těchto novoročenek zařazoval mimo jiné také politicky nežádoucí nebo zakázané autory či signatáře Charty 77, s kterými ho časem propojovalo pouto nejen pracovní, ale také přátelské. Dále se podílel na výrobě a distribuci samizdatů v 70. letech 20. stol., čímž se dostal do zájmu StB. V 70. a 80. letech posílal Karlu Krylovi do exilu bibliofilie vydané Spolkem českých bibliofilů nebo pro spolek.[1] Od roku 1999 upravoval knihy pro knižní edici Ceny Nadace Dagmar a Václav Havlových VIZE 97.

Kromě bibliofilských tisků upravil 250 knih, 7 časopiseckých periodik, 330 plakátů, 65 logotypů, zúčastnil se 17 samostatných, 48 domácích a 25 mezinárodních výstav například v Kalifornii, jeho tvorba získala významná domácí i zahraniční ocenění. Nejen že se profesionálně zabýval užitou grafikou, ale svým typickým výtvarným názorem také instaloval mnoho výstav. Jeho tvorba představovala talent, nadání, pracovitost, znalost, smysl pro detail až s nádechem absolutní preciznosti.

Z prvního manželství (1965–1980) s výtvarnicí Vlastou Dyrynkovou rozenou Kubínovou, se kterou pracoval na výtvarných projektech, má dceru Šárku Alexu rozenou Dyrynkovou, která studovala uměleckoprůmyslovou školu v Praze a je podnikatelkou. Podruhé uzavřel sňatek v roce 1998, se zubní lékařkou Danielou Dyrynkovou rozenou Hermovou.