Martin Crimp

Syn Johna Crimpa, drážního inženýra společnosti British Rail, a Jennie Crimpové. V roce 1960 se jeho rodina přestěhovala do Streathamu, kde chodil do místní základní školy, než dostal stipendium na Dulwich College. Jeho otec byl však přeložen do Yorku, a proto Crimp navštěvoval nedalekou Pocklington School, kde se projevilo jeho nadání pro jazyky, hudbu, anglickou literaturu a divadlo. V letech 1975 - 78 studoval angličtinu na St Catharine's College na univerzitě Cambridge, kde napsal svou první hru Clang, kterou uvedl jeho spolužák Roger Michell. [2] Dříve než se etabloval jako dramatik a překladatel, napsal povídkovou knihu An Anatomy a román Still Early Days.

Jeho prvních šest her bylo uvedeno v londýnském divadle Orange Tree Theatre v Richmondu. V rozhovoru s Marshou Hanlonovou v roce 1991 ke svým začátkům v divadle říká: " Byl jsem pozván na workshop Orange Tree pro místní dramatiky [v září 1981], a tak jsem napsal Living Remains a Orange Tree mou hru uvedlo - byla to má vůbec první uvedená hra! Byl jsem tak vzrušený, že jsem ani neuvažoval o prostoru, kde se představení odehrálo [místnost nad hospodou], ale teď si uvědomuji, že tento prostor Orange Tree dodal hře svou intimností a jednoduchostí zvláštní přídech rozechvění."

Sedm z jeho her a překlad Ionescova Nosorožce byl uveden v londýnském divadle Royal Court, kde byl v roce 1997 rezidentním dramatikem. Jeho hry se dnes hrají po celé Evropě. Do angličtiny překládá hry evropských dramatiků, zejména z francouzštiny.

Jeho pravděpodobně nejoceňovanější, nejodvážnější a nejexperimentálnější je hra Pokusy o její život, která měla premiéru v roce 1997 v Royal Court. Od té doby byla již přeložena do více než dvaceti jazyků. V této hře nejsou repliky rozděleny postavám, žádné totiž nejsou uvedeny, a Crimp ani neuvádí, kolik herců by mělo text hrát. V sedmnácti zdánlivě nesouvisejících obrazech se různé skupiny lidí pokouší, často protichůdně, popsat hlavní hrdinku hry, která však není na scéně přítomná. Mluví o ní jako o ženě, která je (v různých obrazech) teroristka, dcera truchlících rodičů, umělkyně nebo auto. Záměrně fragmentární text nutí publikum k tomu, aby přehodnotilo své vnímání dramatu a zkusilo prohlédnout skrze předem vytvořená očekávání na modely, které si o zobrazování reality na divadle vytváříme.

Několik jeho her bylo přeloženo do češtiny a od roku 1994 se pravidelně hrají na českých scénách.

• The Treatment - Story: Jitka Sloupová (1994)
  • Inscenace: Divadlo Na zábradlí Praha (1994), Divadlo Petra Bezruče Ostrava (2005), Studio Marta při JAMU Brno (2005)
• Attempts on Her Life - Pokusy o její život: David Drozd (2001)
  • Inscenace: Divadlo Na zábradlí Praha (2001), Studio Marta při JAMU Brno (2004)
• Attempts on Her Life - Pokusy o její život: Vladimír Čepek a Ján Šimko (2002)
  • Inscenace: Divadlo M.U.T. v Paláci Akropolis Praha (2002)
• The Country - Venkov: Jitka Sloupová (2002)
  • Inscenace: Národní divadlo v Divadle Kolowrat Praha (2002)[3], divadlo OLDstars Praha (2009)[4], Buranteatr Brno (2010)[5]
• Face to the Wall - Tváří ke zdi: Ondřej Formánek (2005)
  • Inscenace. Divadlo Rokoko MDP Praha (2005)
• Fewer Emergencies - Mimořádné události Julek Neumann (2006)
  • Inscenace: Národní divadlo v Divadle Kolowrat Praha (2006)[6], Divadlo Feste Brno (2011)[7]
• In the Republic of Happiness - V Republice Štěstí Jakub Škorpil (2014)
  • Inscenace: Divadlo Letí Praha (2014)[8]

• Love Games (spolu s Howardem Curtisem, Orange Tree Theatre lunchtime 1982)
• Living Remains (Orange Tree lunchtime 1982)
• Four Attempted Acts (Orange Tree 1984)
• A Variety of Death-Defying Acts (Orange Tree 1985)
• Definitely the Bahamas (Orange Tree 1987)
• Dealing with Clair (Orange Tree 1988)
• Play with Repeats (Orange Tree 1989)
• No One Sees the Video (Royal Court, Theatre Upstairs 1990)
• Getting Attention (Royal Court, Theatre Upstairs 1991)
• The Treatment (Royal Court 1993)
• Attempts on Her Life (Royal Court 1997; National Theatre, Lyttelton, 2007)
• The Country (Royal Court 2000, Tabard Theatre 2008)
• Face to the Wall (Royal Court 2002)
• Cruel and Tender (Young Vic 2004)
• Fewer Emergencies (Royal Court, Theatre Upstairs 2005)
• The City (Royal Court, Jerwood Theatre Downstairs 2008)
• In the Republic of Happiness (Royal Court Theatre 2012)

• The Misanthrope (Molière) (Young Vic 1996)
• The Chairs (Ionesco) (Theatre Royal Bath 1997)
• Roberto Zucco (Koltès) (RSC The Other Place, Stratford 1997)
• The Maids (Genet) (Young Vic 1999)
• The Triumph of Love (Marivaux) (Almeida 1999)
• The False Servant (Marivaux) (National Theatre 2004)
• The Seagull (Chekhov) (National Theatre 2006)
• Rhinoceros (Ionesco) (Royal Court 2007)
• The Misanthrope (Molière) (Comedy Theatre 2009)
• Pains of Youth (Bruckner) (National Theatre 2009)
• Big and Small Strauß), inscenace z roku 2011 v Sydney Theatre Company ve spolupráci s Barbican Centre v Londýně, Théâtre de la Ville v Paříži, Vienna Festivalem a Ruhrfestspiele Recklinghausen; s Cate Blanchett v roli Lotte.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Martin Crimp na anglické Wikipedii.

• litencyc.com